„Nojo, a čím tě teda ti tví čundráci překvapili tentokrát, ty starej pardále?“ vyzvídá Karel a dá svému parťákovi pořádnou herdu do zad.
„Ani se neptej! Půl roku se mě dokola ptali, co bych si přál, že zaříděj cokoli.“
„Ty seš tajemnej jako ti naši inženýři ve vedení. Vyklop to a neser.“
„Ani se neptej! Půl roku se mě dokola ptali, co bych si přál, že zaříděj cokoli.“
„Ty seš tajemnej jako ti naši inženýři ve vedení. Vyklop to a neser.“
„Chtěl jsem je mít z krku, tak jsem sim řekl, že si už od osmnácti přeju medvěda… A oni mi ho dali!“
„Fakt? A kde ho vzali?“
„Člověče, v muzeu. Čum!“ pobízí kolegu a hledá v mobilu nejlepší záběr. Chlupáč vévodící rozmazanému obrázku rozesmál všechny kolem. Pohled na vyjeveného Luboše ještě víc.
Co na tom, že jeho vysněný medvěd, měl mít stovky koní pod kapotou a skvělé jízdní vlastnosti. Teď si může opakovat zoologii na vycpaném brumlovi. Aspoň že se na jeho účet pobavili. Litry vypitého alkoholu tomu rovněž napomohly.
… Probudil se tváří v tvář zlověstným drápům. Opatrně vstal a došoural se na terasu. Potřeboval na čerstvý vzduch. Pomalou houpavou chůzí plul domem a sčítal škody. Stržená záclona, víno rozlité na ubruse, na sedačce, nazvraceno ve fíkusu.
… Probudil se tváří v tvář zlověstným drápům. Opatrně vstal a došoural se na terasu. Potřeboval na čerstvý vzduch. Pomalou houpavou chůzí plul domem a sčítal škody. Stržená záclona, víno rozlité na ubruse, na sedačce, nazvraceno ve fíkusu.
„Ten musí okamžitě z baráku,“ zavelel a obrovskou kytku odnesl se zadrženým dechem k popelnici. Stejně ji neměl rád.
Musí to tu dát do pořádku, než se žena vrátí z víkendové dámské jízdy. Nachystala mu chlebíčky, řízečky, utopence, kremrole, vychladila pivo a nechala ho s chlapy na pospas.
Uvařil si silného turka a dál procházel místnostmi. Vtom si všiml cedulky na podrážce bot rozkopaných v předsíni.
Musí to tu dát do pořádku, než se žena vrátí z víkendové dámské jízdy. Nachystala mu chlebíčky, řízečky, utopence, kremrole, vychladila pivo a nechala ho s chlapy na pospas.
Uvařil si silného turka a dál procházel místnostmi. Vtom si všiml cedulky na podrážce bot rozkopaných v předsíni.
„Za deset let pokračujem!!! Přivedem ti medvědici. Tví volové z osady.“
„Já je přetrhnu,“ napadlo ho, ale vzápětí si uvědomil, jak moc je má rád.
„Já je přetrhnu,“ napadlo ho, ale vzápětí si uvědomil, jak moc je má rád.
Usedl na terasu, zapálil si cigaretu a zamyslel se, jak asi budou s chlapama slavit tu šedesátku. Chtělo by to něco extra. Vidí své obtloustlé opálené tělo rozvalené na lehátku v pod palmami, spoře oděné čokoládové krasavice, mu nosí různobarevné koktejly a oslovují ho majstro. Jako majstro si opravdu připadá, i když jim jinak nerozumí ani slovo. Naduté plavečky titěrných velikostí nedávají spát jeho fantazii, kterou mnohonásobně násobí šimrání orchideovými náhrdelníky. Všude poletují balonky s číslem 60.
Pláž mají jen pro sebe, bláznivá opulentní párty je v plné proudu. V uších mu zní Gottovo „Mám novou zálibu pod palmou Malibu pít, vzdušnými drahami někam na Bahamy vzlít bych rád, tam m bych si pronajal chýš s komfortem půjdu i níž, jen když mě uhrane kráska kakaová.“ Zažívá luxus na březích Atlantiku, o kterém se mu nikdy nesnilo.
Najednou se probral zimou. Otevřel oči, promnul si je a lokl si studené kávy. Viděl láhve poházené kolem sebe, svlečené krásky nikde. Vlastně se mu ulevilo. Při pohledu kolem sebe si uvědomil, že mladičké polonahé krásky by nikdy nedokázaly nahradit kamarády z mládí, jeho bohatství k nezaplacení.
Kolik průserů za sebe vzájemně vyžehlili, kolikrát si svědčili na svatbách a podporovali se při rozvodech, jak důmyslné alibi pro sebe dokázali vymyslet jak pro šéfy, tak pro drahé polovičky. Slíbil si, že ani za deset let nevymění staré a ještě starší kámoše za mladé nahotinky. S nimi by si totiž nikdy nemohl zasoutěžit, kdo dočůrá nejdál. Doufá, že i příště obhájí své prvenství.
Původní verze:
„To je taky nápad, slavit padesátiny na apríla!“ stěžuje si Luboš chlapům v kantýně, zatímco si namáčí vlažný párek do hořčice a ukusuje okoralou kůrku chleba. Čeká ho další dvanáctka u pásu, tak se musí pořádně posilnit.
„Chtěl jsem je mít z krku, tak jsem sim řekl, že si už od osmnácti přeju medvěda… A oni mi ho dali!“
„Fakt? A kde ho vzali?“
„Člověče, v muzeu. Čum!“ pobízí kolegu a hledá v mobilu nejlepší záběr. Chlupáč vévodící rozmazanému obrázku rozesmál všechny kolem. Pohled na vyjeveného Luboše ještě víc.
Usedl na terasu, zapálil si cigaretu a zamyslel se, jak asi budou s chlapama slavit tu šedesátku. Chtělo by to něco extra. Vidí své obtloustlé opálené tělo rozvalené na lehátku v pod palmami, spoře oděné čokoládové krasavice, mu nosí různobarevné koktejly a oslovují ho majstro. Jako majstro si opravdu připadá, i když jim jinak nerozumí ani slovo. Naduté plavečky titěrných velikostí nedávají spát jeho fantazii, kterou mnohonásobně násobí šimrání orchideovými náhrdelníky. Všude poletují balonky s číslem 60.
Najednou se probral zimou. Otevřel oči, promnul si je a lokl si studené kávy. Viděl láhve poházené kolem sebe, svlečené krásky nikde. Vlastně se mu ulevilo. Při pohledu kolem sebe si uvědomil, že mladičké polonahé krásky by nikdy nedokázaly nahradit kamarády z mládí, jeho bohatství k nezaplacení.
„Oni maj zase jenom brokolicovej krém,“ hartusí kolega Karel při pohledu na denní polévku,„to si dám pro změnu zase párky. Jaký jsou?“
„Jako vždycky, pěkně dlouho vymáchaný ve vodě, ale stokrát lepší než ta zelená břečka.“
„No, a co včera – čím tě tví čundráci překvapili tentokrát, ty starej pardále?“ vyzvídá Karel a dá svému parťákovi pořádnou herdu do zad.
„Ani se neptej! Půl roku se mě dokola ptali, co bych si přál, že zaříděj cokoli.“
„Ty seš tajemnej jako ti naši inženýři ve vedení. Vyklop to a neser.“
„Jako vždycky, pěkně dlouho vymáchaný ve vodě, ale stokrát lepší než ta zelená břečka.“
„No, a co včera – čím tě tví čundráci překvapili tentokrát, ty starej pardále?“ vyzvídá Karel a dá svému parťákovi pořádnou herdu do zad.
„Ani se neptej! Půl roku se mě dokola ptali, co bych si přál, že zaříděj cokoli.“
„Ty seš tajemnej jako ti naši inženýři ve vedení. Vyklop to a neser.“
„Chtěl jsem je mít z krku, tak jsem sim řekl, že si už od osmnácti přeju medvěda… A oni mi ho dali!“
„Fakt? A kde ho vzali?“
„Člověče, v muzeu. Čum!“ pobízí kolegu a hledá v mobilu nejlepší záběr. Chlupáč vévodící rozmazanému obrázku rozesmál všechny kolem. Pohled na vyjeveného Luboše ještě víc.
Co na tom, že jeho vysněný medvěd, měl mít stovky koní pod kapotou a skvělé jízdní vlastnosti. Teď si může opakovat zoologii na vycpaném brumlovi. Aspoň že se na jeho účet pobavili. Litry vypitého alkoholu tomu rovněž napomohly.
… Probudil se tváří v tvář zlověstným drápům. Opatrně vstal a došoural se na terasu. Potřeboval na čerstvý vzduch. Pomalou houpavou chůzí plul domem a sčítal škody. Stržená záclona, víno rozlité na ubruse, na sedačce, nazvraceno ve fíkusu.
… Probudil se tváří v tvář zlověstným drápům. Opatrně vstal a došoural se na terasu. Potřeboval na čerstvý vzduch. Pomalou houpavou chůzí plul domem a sčítal škody. Stržená záclona, víno rozlité na ubruse, na sedačce, nazvraceno ve fíkusu.
„Ten musí okamžitě z baráku,“ zavelel a obrovskou kytku odnesl se zadrženým dechem k popelnici. Stejně ji neměl rád.
Musí to tu dát do pořádku, než se žena vrátí z víkendové dámské jízdy. Nachystala mu chlebíčky, řízečky, utopence, kremrole, vychladila pivo a nechala ho s chlapy na pospas.
Uvařil si silného turka a dál procházel místnostmi. Vtom si všiml cedulky na podrážce bot rozkopaných v předsíni.
Musí to tu dát do pořádku, než se žena vrátí z víkendové dámské jízdy. Nachystala mu chlebíčky, řízečky, utopence, kremrole, vychladila pivo a nechala ho s chlapy na pospas.
Uvařil si silného turka a dál procházel místnostmi. Vtom si všiml cedulky na podrážce bot rozkopaných v předsíni.
„Za deset let pokračujem!!! Přivedem ti medvědici. Tví volové z osady.“
„Já je přetrhnu,“ napadlo ho, ale vzápětí si uvědomil, jak moc je má rád.
„Já je přetrhnu,“ napadlo ho, ale vzápětí si uvědomil, jak moc je má rád.
Usedl na terasu, zapálil si cigaretu a zamyslel se, jak asi budou s chlapama slavit tu šedesátku. Chtělo by to něco extra. Vidí své obtloustlé opálené tělo rozvalené na lehátku v pod palmami, spoře oděné čokoládové krasavice, mu nosí různobarevné koktejly a oslovují ho majstro. Jako majstro si opravdu připadá, i když jim jinak nerozumí ani slovo. Naduté plavečky titěrných velikostí nedávají spát jeho fantazii, kterou mnohonásobně násobí šimrání orchideovými náhrdelníky. Všude poletují balonky s číslem 60.
Pláž mají jen pro sebe, bláznivá opulentní párty je v plné proudu. V uších mu zní Gottovo „Mám novou zálibu pod palmou Malibu pít, vzdušnými drahami někam na Bahamy vzlít bych rád, tam m bych si pronajal chýš s komfortem půjdu i níž, jen když mě uhrane kráska kakaová.“ Zažívá luxus na březích Atlantiku, o kterém se mu nikdy nesnilo.
Najednou se probral zimou. Otevřel oči, promnul si je a lokl si studené kávy. Viděl láhve poházené kolem sebe, svlečené krásky nikde. Vlastně se mu ulevilo. Při pohledu kolem sebe si uvědomil, že mladičké polonahé krásky by nikdy nedokázaly nahradit kamarády z mládí, jeho bohatství k nezaplacení.
Kolik průserů za sebe vzájemně vyžehlili, kolikrát si svědčili na svatbách a podporovali se při rozvodech, jak důmyslné alibi pro sebe dokázali vymyslet jak pro šéfy, tak pro drahé polovičky. Slíbil si, že ani za deset let nevymění staré a ještě starší kámoše za mladé nahotinky. S nimi by si totiž nikdy nemohl zasoutěžit, kdo dočůrá nejdál. Doufá, že i příště obhájí své prvenství.
