„Ale! Kdo to tu je? Už jsem myslel, že jsi na mě zapomněla.“
„Ne, to ne, to ani nejde. Vidím, jak tu každý den postáváš a koukáš na mě. Ale já jsem poslední měsíce měla tolik práce, že na nic jiného nezbyl čas.“
„Jasně, ale tamhle na tu lenošku sis čas našla.“
„A mně jako nepotřebuješ k životu, jo?! Máš mě vůbec ráda?“
„No, tak nedělej drahoty. Však víš, že tě mám ráda a stýskalo se mi po tobě.“
„Takže jsi na mě myslela?“
„Ano myslela, chyběly mi ty naše dlouhé zpocené minuty.“
„To mě taky. Ty máš nový úbor?“ 
„Ano, líbí se ti?“
„Sluší ti.“
„Děkuji, chtěla jsem se ti líbit.“
„Počkej, co to tamhle je?“
„Kde?“
„No támhle to na mě kouká.“
„Kde?“
„Ty jo, vidím správně? To je bříško?“
„Jo tohle, no možná se mi udělalo malé bříško. To víš, byly Vánoce a pár měsíců nebyl čas na pohyb.“
„Hm, hm. Koukám koukám. Možná kdybys ze mě nedělala věšák a místo večerní pohody u táhle ty bedny zabedněný jsi se věnovala mě, tak bys ho neměla.“
„Nebuď zlý. Potřebovala jsem si taky odpočinout.“
„No jo prosím tě, nebuď taková citlivka. Víš, jaký jsem. Tak pojď s tím něco udělat. Nasedni, zkontroluj pedále a pusť tam pořádnou vypalovačku.“
 |
| Bříško, kulihrášek a lenoška |
