Mohla to být taková poklidná prima dovolená. Ale ona byla prostě příliš akční a pomalé tempo toho místa jí úplně nevyhovovalo. Brzy se začala nudit. A tak sepisovala plány, co bude dělat, až tady skončí. Nechtěla promarnit ani chvíli. Konečně na ni přišla řada a její pobyt se nachýlil ke konci. Zbýval poslední krok. Závěrečný rituál. Došla na místo, odkud vedla cesta jen tam. Odtud už se nemohla vrátit zpátky. Na okamžik se opět stala vším a ničím. Na okamžik vnímala dokonalost všeho. Celou ji prostoupila úžasná energie.
Nejprve cítila jemné chvění, to se stávalo stále intenzivnější vibrací. Zbývalo jen projít bránou zapomnění a bude tam. Ucítila náraz a pohltila ji tma.Když se vzpamatovala, vnímala, že je něco špatně. Nevěděla co. Má tělo, to je v pořádku, ale něco je špatně. Pořádně se nadechla k prvnímu výkřiku. Místo obvyklého pláče z ní vyšlo mňouknutí. Celá se naježila. Zachvátila ji panika: „Kruci, okamžitě mě vezměte zpátky, jsem ve špatném těle. Já nemám být kočka, já mám být člověk!“ mňoukala stále hlasitěji.
Nebylo jí to nic platné. Na reinkarnaci se žádná záruka ani reklamace nevztahuje. Z těla duši vysvobodí až smrt. A jak známo, kočky mají devět životů. Navíc tohle tělo, které měla k dispozici, vypadalo velmi životaschopně. Sakra, takhle to nemůžu nechat! Mám takový krásný reinkarnační plán, přece ho nedám k ledu a nebudu se spoustu let jen někde válet a tloustnout. To tedy ne. Najdu způsob, jak se zbavit toho chlupatého těla. Vrátím se zpátky a pak zase šup sem, do správného lidského těla. Ulevilo se jí, že našla řešení. Teď ještě musela vymyslet, jak se zbavit těla. Příležitost se jí naskytla brzy.
Ve vedlejší vile bydlel muž, který neměl rád kočky. Napadlo ji, že když si lehne před vrata jeho garáže a on ji přejede, je to tutovka. Tenhle týpek ji určitě zachraňovat nebude. To jeho auto je dost velké, aby byla na kaši. Byla spokojená. Dlouho tady čas ztrácet nebude.
Byl to den blbec. Zaspal a měl zpoždění. Když vyjížděl z garáže, uslyšel divný zvuk. Nedalo mu to a vystoupil. U levé přední pneumatiky leželo kotě a naříkalo. Přejel mu nohu. No, to mu ještě chybělo. Nesnášel kočky. Rychle se rozhodl. Prostě ho dá někam stranou a než se vrátí, bude po něm a tím pádem i po problému. Ale když vzal to malé naříkající chlupaté klubíčko do ruky, něco se v něm pohnulo. Najednou to nedokázal udělat. Zaklel. Tohle fakt nepotřebuje. Kotě znovu zamňoukalo. Znělo to, jako když pláče malé dítě. Rezignoval. Nevěděl proč, ale nedokázal ho tu nechat.
Zavolal sekretářce: „Zrušte mi dnešní schůzky, musím zařídit něco důležitého.“
Vzpomněl si, že na konci ulice je veterinární ordinace. Každý den jezdil okolo. Napadlo ho, že tam třeba to kotě může nechat. Ulevilo se mu. Jo, dobrý. Má řešení.
Kruci, tak to se mi nepovedlo. Už jsem měla být zpátky. Místo toho tady pořád trčím. A ještě mě to hrozně bolí.“ Kotě znovu zamňoukalo.
Chlapík, který ho měl poslat na onen svět, ho vezl v autě k veterináři a teď ho dokonce pohladil. Něco se tady pořádně zvrtlo.
