Kopretina k němu otočila tvář, naklonila svůj květ a vytvořila tak hovniválovi příjemný stín. Ten si toho vůbec nevšiml a pokračoval: „Mám důležitou práci, musím valit svoji kuličku a ty mi stojíš v cestě. Co tady vůbec děláš?“
Kopretina se usmála a řekla: „Nic. Já tady jen tak jsem a kvetu.“
„Pch,“ pohrdavě se usmál hovnivál, „jsi k ničemu.“
Kopretina se narovnala, na krovky hovnivála dopadly paprsky slunce a udělaly na nich zlaté odlesky. Přilákaly sojku a ta hovnivála sezobla.
Kopretina se narovnala, na krovky hovnivála dopadly paprsky slunce a udělaly na nich zlaté odlesky. Přilákaly sojku a ta hovnivála sezobla.
Kopretina se obrátila ke slunci a dál tiše kvetla.
Poučení: Nezáleží totiž na tom, co děláš, ale kdo jsi.
