 |
| Speciální krmítko pro veverky |
Ještě, aby v tom tak bydlela kuna, ale ne, na hnízdo to nevypadá. Seskočím tady na tu podivnou větev, která z toho vyrůstá. Sedí se na tom dobře, ocásek mi sice plandá po větru, ale co, hodím si ho na hřbet a je to.
Ale ne, co to vidím, to není možný. Nemůžu tak hlasitě dávat najevo svoje nadšení. Ještě by mě slyšel ten bláznivý veverčák Venca a jak ho znám, tak by to chtěl taky vidět a to nemůžu dovolit.
Za tou průhlednou věcí se na mě směje naprosto, ale naprosto úžasný vlašák. Ten je můj, můj, ať to stojí, co to stojí. Packami se opřu o tu věc, ale nejde mi ten ořech dostat ven. Čumáčkem jezdím po něčem hladkém, ale nic se neděje. Ořech si sedí stále na svém místě a skoro mám pocit, že se mi vysmívá.
Za tou průhlednou věcí se na mě směje naprosto, ale naprosto úžasný vlašák. Ten je můj, můj, ať to stojí, co to stojí. Packami se opřu o tu věc, ale nejde mi ten ořech dostat ven. Čumáčkem jezdím po něčem hladkém, ale nic se neděje. Ořech si sedí stále na svém místě a skoro mám pocit, že se mi vysmívá.
Musím se k němu dostat, přeci ho nenechám tomu vejtahovi odvedle. Znovu to čumákem projedu a najednou narazím na něco, co se hýbe. To je ta podivná věc nahoře. Zatlačím na to čenichem a ono se to zvedne a ten vlašák kouká přesně na mě. Stoupnu si na zadní, předníma uchopím ten nejúžasnější ořech na světě - je můj, jenom můj. Nacpu si ho do čumáčku a peláším pryč.
PS: Lidičky, tohle se vám vážně povedlo, a pokud tam příště těch ořechů dáte víc, tak to bude ta nejlepší věc v našem lese.
PS: Lidičky, tohle se vám vážně povedlo, a pokud tam příště těch ořechů dáte víc, tak to bude ta nejlepší věc v našem lese.
