Masožravka - napsala Míša Štěpánka Sedláčková

V jedné soukromé zahradě žila masožravá květina s božsky znějícím jménem Nepenthes. Její majitel ji rozmazloval. Chytal pro ni mouchy, brouky, hlemýždě a občas ji nakrmil i drobnou lahůdkovou ještěrkou. Květina se mu odvděčovala svojí exotickou krásou a výjimečností.

Jednoho dne se ale nechal okouzlit půvabem dvounohé masožravky Alice a od té doby Nepenthes strádala. 

Dostalo se jí dokonce takového ponížení, že Alice na jejím záhonu zasadila salát. Zatímco salát rostl a prospíval, krása Nepenthes uvadala.

Jednou přišel prudký déšť, shodil ze stromu ptačí hnízdo a jedno z ptáčat skončilo v krku hladové květiny. Okamžitě ožila a rozkvetla. Salát byl zasažen její krásou.
„Jsi tak nádherná,“ šeptal jejímu vzpřímenému stonku, „jak je možné, že jsem si toho dříve nevšiml?“
„Byla jsem vyhladovělá, můj pán si mě nevšímá, má oči jen pro Alici,“ postěžovala si květina. „Těch pár much, které sama pochytám, mi nestačí, abych kvetla.“
Salát chvíli přemýšlel a pak se celý roztřásl nedočkavostí: 

„Tvým pánem teď budu já. Často mě navštěvují slimáci, budu tě jimi krmit a hýčkat si tě. A ty budeš kvést jen pro mě.“
„Ach,“ roztouženě vzdychla Nepenthes, „to by byla krása.“

Jakmile se v listech objevili slimáci, otevřel salát své srdce, aby mohl květinu nakrmit. Sklonila se k němu a slupla ho i se slimáky. Pak se zasmála: „Alice má po salátu.“ 

Spokojeně se rozkošnicky protáhla: „Kdo to kdy viděl, aby salát ovládal masozřavku.“

A jaké z toho plyne ponaučení? Není všechno tak, jak se to jeví. A dávejte si pozor na žárlivé masožravky.