Hašlerka vypadá jako sladký valounek turmalínu.
Podzimní vítr zní jako koncert pro zobcovou flétnu.
Sebepoznání je jako bezedný pohár vína.
Bolet zubů je jako zaražená tříska pod nehtem.
Ranní slunce chutná jako sklenička žluťoučkého Tokajského.
Noční bouřka je hořká jako višně v čokoládě.
Hudba zněla těžce jako stádo nosorožců.
Její hlas voní sladce jako jemný marcipán rozpouštějící se v puse.
Přivonět si benzínu je jako šňupnout si tabák. Taky ti po tom vyhrknou slzy do očí.
(Milada Bouzidi)
Jeho chůze zní jako stádo antilop utíkajících od geparda.
Hašlerka vypadá jako obloha před bouří.
Podzimní vítr zní jako vytí osamělého psa.
Sebepoznání je jako rande na slepo.
Nikdy nevíš, co se z toho vyvrbí.
Bolest zubů je jako pulzující zlomenina.
Ranní slunce chutná jako první káva dne.
Noční bouřka je hořká jako čokoláda se 100% obsahem kakaa.
Hudba zněla těžce jako finální scéna umírající hlavní postavy.
Její hlas voní sladce jako čerstvě utržená jahoda z babiččiny zahrádky.
(Alena Larionová)
Jeho chůze zní, jako když myš běhá po koberci.
Hašlerka vypadá jako kus uhlí.
Sebepoznání je jako probuzení se do reality.
Bolest zubů je jako rána kladivem do hlavy.
Ranní slunce chutná jako vitamín D.
Noční bouřka je hořká jako Silvestrovské oslavy.
Hudba zněla těžce jako cinknutí závaží o závaží.
Její hlas voní sladce jako ten nejkrásnější parfém.
Přivonět si benzínu je jako šlehnout si dávku Heroinu.
(Petra Zelenková)
