Kostým z opery Evžena Onegina s označením Lapicová nabízel spoustu prostoru pro spodní vrstveni prádla. Aneb můj otec nelhal, když poznamenal: "Lapicová? Ta odkojila dvě děti a po nich už neměla takový prsa, to ti bude.”
A skutečně bylo i s termo trikem od moji 65ti leté matky, svetrem po babičce a puncochacemi od 11ti lete dcery me sousedky. Pouze kalhotky a podprsenka byly mé.
A skutečně bylo i s termo trikem od moji 65ti leté matky, svetrem po babičce a puncochacemi od 11ti lete dcery me sousedky. Pouze kalhotky a podprsenka byly mé.
Při posledním pohledu na odraz siluety v okně vnitřního areálu mi proběhlo hlavou, kolik by mi asi za tento outfit dala Františka Čížková... No, co si budeme říkat, do famme fatale jsem měla daleko.
Najednou za mnou přiběhl pán v kostýmu Dona Juana v šedivé paruce sdělujíc mi, že mě místo ponocného uvede on sám.
Najednou za mnou přiběhl pán v kostýmu Dona Juana v šedivé paruce sdělujíc mi, že mě místo ponocného uvede on sám.
Už se ničemu nedivím, asi mi z té zimy hrabe, pomyslím si.
A když pak dorýmuje své entré, vcházím na improvizované podium a začínám nořit své již bílé prsty do zmrzlého křídla, aneb už vím že klavír stojící v zimě chytne okolní teplotu a každý dotek s klávesou je jako setkání celého těla s mrazákem.
Prsty pomalu rudnou, začíná sněžit a celá pro publikum zřejmě magická atmosféra dostává punc absurdnosti.
V polovině skladby mě napadne, že bude lepší se na to vykašlal a odejít,
Nakonec se hecnu. Jsem přeci profík - vystoupení je placené, je to známý kamarádky... No, prostě musím dohrát a upřímně... záznam z celého čísla nechci nikdy vidět.
Při následném rozmrazování sebe sama v hospůdce, kdy držím urputně hrnek s horkým čajem, se ke mně nachomytne italský šlechtic a jen tak mezi řečí se mě zeptá, zda musí učinit ještě nějaké podobne akce, aby mne mohl znovu videt, či me muze někdy pozvat na kafe.
Hlavou mi rychle projede obraz příštího eventu této společnosti, tipuji to na mysliveckou slavnost kde jinde než v lese, vidím sebe v kamizolce za křídlem a vedle me živý daněk, kterého na závěr celá farmaceutická company v rámci zážitkové gastronomie a boji proti lékařským pokusům na zvířatech sní. K mému překvapení rychle odpovídám, ze kafe bude prima.
Tak se odehrálo jedno z mých nejzajímavějších setkání, a já budu na stará kolena vyprávět vnoučatům, jak se kdysi balily holky.
Tak se odehrálo jedno z mých nejzajímavějších setkání, a já budu na stará kolena vyprávět vnoučatům, jak se kdysi balily holky.
A co vzkázat Vám budoucím nápadníkům?
Nebojte se laťky, protože za mě v jednoduchosti je stejně největší krása a síla.
