Bylo jí patnáct. Styděla se a snažila se na to zapomenout.
On ale přišel znovu a znovu.
Pokaždé, když odešel, se trochu řízla do ruky. Jakoby ty kapky krve mohly smýt provinilý pocit, který měla ze svého těla. Jizvičky na obou zápěstích vytvářely tísnivé magické obrazy. Nůž byl její přítel.
Po jedné takové noci už to nevydržela a pokusila se to říct mámě, která se právě vrátila z práce. Začala na ni křičet: „Nevymýšlej si. Už jednou jsi mi zkazila život. Podruhé ti to nedovolím. Nemusíš tu být. Můžeš klidně odejít.“
Stáhla se. Odněkud z hloubky se vynořily vzpomínky, jak máma pláče. Táta s nimi nebyl. Odešel, než se narodila. Vlastně si mámu pamatovala jen smutnou. Nikdy se na ni neusmívala. Až na něj. Chtěla, aby máma byla šťastná, a chtěla být doma. Zůstala.
Jednou v noci ale přišel opilý. Bolelo to. Přikryl jí rukou ústa a nos. Nemohla dýchat. Rukou nahmatala svůj nůž pod polštářem. Bodla. Překvapeně se na ni podíval. Vší silou ho odstrčila. Spadl z postele a najednou se nehýbal.
Teď seděla ve výslechové místnosti. Mlčela. Žena naproti ní trpělivě čekala, až promluví. Bylo to již několikáté setkání a dívka pořád mlčela. Ruce měla položené na stole a zápěstí posetá spoustou drobných jizviček. Žena ji najednou jemně pohladila po jednom zápěstí. Bylo to proti pravidlům.
Dívka se jí poprvé podívala do očí: „Chtěla jsem jen, aby přestal.“
Po jedné takové noci už to nevydržela a pokusila se to říct mámě, která se právě vrátila z práce. Začala na ni křičet: „Nevymýšlej si. Už jednou jsi mi zkazila život. Podruhé ti to nedovolím. Nemusíš tu být. Můžeš klidně odejít.“
Stáhla se. Odněkud z hloubky se vynořily vzpomínky, jak máma pláče. Táta s nimi nebyl. Odešel, než se narodila. Vlastně si mámu pamatovala jen smutnou. Nikdy se na ni neusmívala. Až na něj. Chtěla, aby máma byla šťastná, a chtěla být doma. Zůstala.
Jednou v noci ale přišel opilý. Bolelo to. Přikryl jí rukou ústa a nos. Nemohla dýchat. Rukou nahmatala svůj nůž pod polštářem. Bodla. Překvapeně se na ni podíval. Vší silou ho odstrčila. Spadl z postele a najednou se nehýbal.
Teď seděla ve výslechové místnosti. Mlčela. Žena naproti ní trpělivě čekala, až promluví. Bylo to již několikáté setkání a dívka pořád mlčela. Ruce měla položené na stole a zápěstí posetá spoustou drobných jizviček. Žena ji najednou jemně pohladila po jednom zápěstí. Bylo to proti pravidlům.
Dívka se jí poprvé podívala do očí: „Chtěla jsem jen, aby přestal.“
Zoufale se rozplakala.
