„Počkej, já si na to musím vzít brejle. Kde je mám? Jo, tady, tak mi to teda ukaž.“„Podívej, tady máš takovej velkej obrázek telefonu, na to klikneš.“
„Co na to?“
„Klikneš. To je jako že na to máčkneš. Dotkneš se toho a ono se ti to otevře.“
„Aha. A nemůžu to nějak rozbít?“
„Neboj, to se nerozbije. Takže otevřeš tenhle obrázek telefonu a tam máš seznam svých čísel. A tady nahoře máš okýnko. Kam můžeš začít psát jméno, komu chceš volat.“
„Jak psát jméno, vždyť tady na tom aparátku nemůžu psát.“
„Můžeš, podívej. Když klikneš do toho okýnka, otevře se ti tady klávesnice a můžeš psát.“
„Jé, to je malinký. Na to já nevidím. Jsi hodnej, ale tohle se já nikdy nenaučím.“
„Naučíš, neboj. Víš co? Tak já ti těch tvých pár čísel uložím jako rychlou volbu, to bude jednodušší.“
„Cože? Jé, to zní hrozně složitě. To tedy nevím. A nemohla bych si nechat ten svůj starej. Já jsem na něj už zvyklá.“
„Nemohla. Už jsem ti to několikrát vysvětloval. Pevnou linku už dnes nikdo nemá a budeš platit hrozný peníze, když budeš volat na mobily.“
