„Poschodí 92,“ hlásil elektronický hlas reproduktoru.„Zatracená závislost na kofeinu,“ říkala jsem si, když jsem v lodičkách běžela ke kanceláři, ruce plné dokumentů, bez kterých by skončil svět, a moje káva vedle nich koketně žbluňkala.
Konečně přede mnou byly dveře z dubového masivu. Leskla se na nich jmenovka – J.D. Michael Watson. Sevřelo se mi srdce. Stáhla jsem si po běhu vykasanou sukni do korektní délky a zaklepala.
„Dále,“ zamručel zevnitř hluboký hlas, „jdete pozdě, Evelyn, 8:30, to už není ani akademická čtvrt hodinka,“ vyčetl mi, aniž by zvedl zrak od práce na stole.
„Omlouvám se, Michaele.“
„Vyřídíme si to později, teď běžte něco dělat!“
Tehdy ještě nikdo z nás netušil, že žádné později se už konat nebude.
Zalezla jsem si do své místnůstky. Smála se tam na mě další kupa popsaných papírů. Pustila jsem si alespoň radio, aby mi to šlo lépe od ruky. Potichu, nechtěla jsem rušit už tak dost rozladěného doktora Watsona. Moderátorka právě četla předpověď počasí.
 |
| 11. září 2001 v New Yorku |
„Klid, určitě to bude nějaký omyl,“ uklidňoval mě jindy přísný doktor Watson, ale pak jsme to oba uviděli. Mrakodrap vedle nás doutnal. Nejvyšších asi tucet pater se zhroutilo.
Najednou se mi podlomila kolena. Nemohla jsem dýchat, nebyla jsem schopná přemýšlet. Oba jsme se přitiskli na široká okna kanceláře. Na ulici jako by se zastavil život. Kolemjdoucí paralyzovaní šokem jen koukali vzhůru na mraky dýmu tam, kde se před chvílí tyčila budova.
Doktor Watson přeběhl k radiu a zvýšil hlasitost: „Mimořádné zprávy: do severní budovy Světového obchodního centra v New Yorku před několika minutami narazilo letadlo. Dle nejnovějších zpráv se pravděpodobně jedná o Boeing 762, který z neznámého důvodu změnil kurz letu. Tisíce zoufalých lidí jsou teď uvězněny v hořících troskách. Místo zbytečného čekání na pomoc raději volí dobrovolný konec a skáčou z oken mrakodrapu dolů.“
 |
| 11. září 2001 v New Yorku |
„Prostě si vezmeme ty nejdůležitější věci a odejdeme,“ doktor Watson zůstával nesnesitelně v pohodě a přehrabával se dokumenty.
Neměla jsem chuť ani sílu na něj čekat, a tak jsem popadla svou kabelku i ranní kávu a vydala se chodbou plnou hemžících se lidí přivolat výtah.
„Podržte mi dveře, Evelyn!“ křičel doktor Watson a vřítil se mezi ostatní do kabinky.
Čím níž jsme jeli, tím víc vzduchu se mi dostávalo do plic a svaly na zádech se uvolňovaly. Pak ale zhaslo světlo. Bylo pozdě. Uslyšeli jsme náraz, výtah se zastavil a siréna zmlkla. V mrazivém tichu jsme čekali na smrt.
 |
| 11. září 2001 v New Yorku |
Zadání:
Napište příběh na jednu stránku, který bude zasazený do zajímavého, obecně neznámého a neobvyklého prostředí (historie, povolání, věda, odlišná kultura, sociální vrstva / skupina)
- příklady: příběh zasazený do řecké mytologie / mezi pravěké lovce / velrybáře 16. století / velrybáře (nelegální z Japonska) z dnešní doby / sportovce / horolezce...
Fantazii se meze nekladou, ale nejdůležitější je příběh a postavy v něm
Z toho, co zjistíte, použijete jen to nejnutnější a do pozadí příběhu
Z vaší "rešerše" nepoužijete všechno, ale ani odborník by v dané problematice neměl najít chyby (příklad že chobotnice má 6 chapadel)
 |
| 11. září 2001 v New Yorku |
