Žákům už dávno vůbec nevadí, že text na obrazovce čtou
zprava do leva, jak přikazuje světový Komunikační zákon.
Do krve většině ale stále nepřecházejí, dle jejich soudu, pitomé čínské znaky proplétané angličtinou a arabštinou.
Že GLOBÁLKA, jak se obecně světovému jazyku říká, do sebe nepojala znaky azbuky, což při hlasování neprošlo jen těsně, tak to už na věci nic nemění.
Guláš – myslí si už léta mnozí.
Starou dobrou angličtinu seženete snad jen v archivech. Ani v CHUSA (Chú-es-á) se jinak, než globálkou nepíše. Holt Čína, která je teď nejmocnějším státem někdejších USA, silou svých
hlasů změny kdysi prosadila.
„Viděl jsem u babičky texty na papíře psané dávným českým jazykem, co se jím psalo ještě v dvaadvacátém století. To, co před třiceti lety vymysleli pro nás, to je lingvistická prasečina, to vám říkám,“ zbytečně se zlobí Chuej Nováček.
Tématem hodinové debaty je vývoj školství Evropy od dvacátého po čtyřiadvacáté století, tedy do dneška.
„Tak, milí studenti,“ ozve se z voperovaných sluchátek do uší žáků učitel, „dnes si probereme přelom tisíciletí. Neškleb se Alía Thilmído. Vidím ti až do středního mozku. Samozřejmě přelom dvacátého a jednadvacátého století ve střední Evropě. Začneme odlehčeným tématem. Třeba tím, co tehdejším žákům školní rok zpříjemňovalo. Co to asi tak bylo, no, Marcelo Francová?“
Všem se ve 3D v jejich prosklených kójích objeví Marcelina hezká tvář a odpověď: NOITACAV.
A aby ukázala všem svou připravenost, hned napíše i čínský znak pro prázdniny:
Ten se pozpátku číst nedá.
„Skvěle,“ pochválí ji kantor. „A teď jaké druhy prázdnin z tehdejší doby známe? Vynecháme letní a pololetní a zaměříme se na ostatní. Tak třeba Johne Minhu? A nesurfuj! Teď už nic nevyhledávej!“
John mlčí.
„Kdo mu pomůže? Třeba Mia Šafránková. Tak Mio, jaké?“
„Gemoetrické?“ zkouší to Mia.
„Proč myslíš, že geometrické prázdniny?“ nechápe učitel.
„No, já myslela ty úhelné prázdniny. Úhly jsou přece geometrie, nebo ne?“ polemizuje.
„Mio, Mio, kdybys pozorně četla to, co sis našla, tak budeš vědět, ostatní dávají pozor!, že se nejedná o úhelné, ale uhelné prázdniny. A co to bylo, ty uhelné prázdniny, tak to nám řekne, to nám řekne… Vojta Saidá. Vojto?!“
„Uhelné, uhelné…snad úhledné, ne? To bych, prosím, věděl. Takové úhledné prázdniny, někde pod mořem, takové už jsem měl. Kolem ticho a ryby v obřím akváriu, ne jak máme ty naše prdítka. A taky tam byla spousta hóóódně úhledných holek. Bez skafandrů, jen tak. Tak to si myslím, že můžou být ty úhledné prázdniny.“
„Úvaha pěkná, ale nedostatečná. Jednak jsi mimo, nemluvíš slušně, a navíc, když už prdítka, tak prdítka ta a ne ty. Dávám ti za pět. Někdo další nám pomůže s uhelnými prázdninami? No jo, milánkové, to byste museli nejdřív vědět, co to bylo uhlí. Takže, vážení, uhlí bylo fosilní palivo a surovina pro chemický průmysl. Jeho celosvětové zásoby byly dočerpány zhruba před sto padesáti roky. Přibližně ve stejném období byla zlikvidována poslední ložiska ropy a plynu. Tak.“
„To znamená, že byly i plynové prázdniny?“ blikl na učitelově monitoru Marcelin dotaz.
„Moment, moment. Tak abychom se nezapletli. Nejprve musíme rozšifrovat, co to jsou ony uhelné prázdniny. To – a to si prosím uložte do pamětí – byly školní prázdniny, které byly vyhlašovány proto, protože na cestě ke spalovnám a kotelnám uhlí nedorazilo včas. Hlavně kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám. Prostě uhlí někde na trase na železnici ve vagónech zmrzlo, kotelny neměly co spalovat a přestaly tím pádem do škol, ale nejen do škol, dodávat teplo. Proto žáci zůstávali v tu dobu doma. A tomu se říkalo uhelné prázdniny. Jasné?“
John mlčí.
„Kdo mu pomůže? Třeba Mia Šafránková. Tak Mio, jaké?“
„Gemoetrické?“ zkouší to Mia.
„Proč myslíš, že geometrické prázdniny?“ nechápe učitel.
„No, já myslela ty úhelné prázdniny. Úhly jsou přece geometrie, nebo ne?“ polemizuje.
„Mio, Mio, kdybys pozorně četla to, co sis našla, tak budeš vědět, ostatní dávají pozor!, že se nejedná o úhelné, ale uhelné prázdniny. A co to bylo, ty uhelné prázdniny, tak to nám řekne, to nám řekne… Vojta Saidá. Vojto?!“
„Uhelné, uhelné…snad úhledné, ne? To bych, prosím, věděl. Takové úhledné prázdniny, někde pod mořem, takové už jsem měl. Kolem ticho a ryby v obřím akváriu, ne jak máme ty naše prdítka. A taky tam byla spousta hóóódně úhledných holek. Bez skafandrů, jen tak. Tak to si myslím, že můžou být ty úhledné prázdniny.“
„Úvaha pěkná, ale nedostatečná. Jednak jsi mimo, nemluvíš slušně, a navíc, když už prdítka, tak prdítka ta a ne ty. Dávám ti za pět. Někdo další nám pomůže s uhelnými prázdninami? No jo, milánkové, to byste museli nejdřív vědět, co to bylo uhlí. Takže, vážení, uhlí bylo fosilní palivo a surovina pro chemický průmysl. Jeho celosvětové zásoby byly dočerpány zhruba před sto padesáti roky. Přibližně ve stejném období byla zlikvidována poslední ložiska ropy a plynu. Tak.“
„To znamená, že byly i plynové prázdniny?“ blikl na učitelově monitoru Marcelin dotaz.
„Moment, moment. Tak abychom se nezapletli. Nejprve musíme rozšifrovat, co to jsou ony uhelné prázdniny. To – a to si prosím uložte do pamětí – byly školní prázdniny, které byly vyhlašovány proto, protože na cestě ke spalovnám a kotelnám uhlí nedorazilo včas. Hlavně kvůli nepříznivým povětrnostním podmínkám. Prostě uhlí někde na trase na železnici ve vagónech zmrzlo, kotelny neměly co spalovat a přestaly tím pádem do škol, ale nejen do škol, dodávat teplo. Proto žáci zůstávali v tu dobu doma. A tomu se říkalo uhelné prázdniny. Jasné?“
Učitel Michal Farzan byl se svým výkladem spokojený.
„Tenkrát se žáci učili dohromady? To byli někde zavření všichni společně?“
„Ovšem,“ odpověděl učitel, „a představte si, že jich bylo v jedné místnosti třeba i třicet. Zpravidla od osmi hodin ráno do dvou, do tří hodin odpoledne. To byste, milánkové, dneska už vůbec nezvládli. Přiznávám, že ani já si tohle neumím dost dobře představit.“
„Aha. A když zůstali žáci doma, tak tam teplo měli?“ přišel další logický dotaz.
„Jasně, že neměli. Rozhodně většina neměla, pokud byly jejich domovy vytápěné centrálně,“ odpověděl učitel Michal obratem.
„Tak tomu teda vůbec nerozumíme,“ rozblikala se obrazovka množstvím ohlasů na tento překvapivý fakt.
Michal Farzan se přistihl, že tomu nerozumí také, že když byla zima všude, v domácnostech i ve školách, tak proč byly ty uhelné prázdniny? Asi bylo lepší klepat se zimou u maminky, než se spolužáky.
„Tak jdeme zpět k tématu. Další druhy tehdejších prázdnin, no, kdo si vzpomene? Nuže?“
„Já se domnívám,“ ozval se všem v hlavách Miin hlas, že byly také hříbkové prázdniny.“
„Mio, Mio, tvé myšlenkové pochody jsou úžasné. Já na jednu stranu oceňuji, že si vůbec na něco vzpomeneš, na rozdíl od ostatních, ale tvá dyslexie je vskutku pozoruhodně rozvinutá. Už dávno jsem ti radil: Dělej s tím něco! Poradců na tyhle poruchy jsou mraky!“
„Ovšem,“ odpověděl učitel, „a představte si, že jich bylo v jedné místnosti třeba i třicet. Zpravidla od osmi hodin ráno do dvou, do tří hodin odpoledne. To byste, milánkové, dneska už vůbec nezvládli. Přiznávám, že ani já si tohle neumím dost dobře představit.“
„Aha. A když zůstali žáci doma, tak tam teplo měli?“ přišel další logický dotaz.
„Jasně, že neměli. Rozhodně většina neměla, pokud byly jejich domovy vytápěné centrálně,“ odpověděl učitel Michal obratem.
„Tak tomu teda vůbec nerozumíme,“ rozblikala se obrazovka množstvím ohlasů na tento překvapivý fakt.
Michal Farzan se přistihl, že tomu nerozumí také, že když byla zima všude, v domácnostech i ve školách, tak proč byly ty uhelné prázdniny? Asi bylo lepší klepat se zimou u maminky, než se spolužáky.
„Tak jdeme zpět k tématu. Další druhy tehdejších prázdnin, no, kdo si vzpomene? Nuže?“
„Já se domnívám,“ ozval se všem v hlavách Miin hlas, že byly také hříbkové prázdniny.“
„Mio, Mio, tvé myšlenkové pochody jsou úžasné. Já na jednu stranu oceňuji, že si vůbec na něco vzpomeneš, na rozdíl od ostatních, ale tvá dyslexie je vskutku pozoruhodně rozvinutá. Už dávno jsem ti radil: Dělej s tím něco! Poradců na tyhle poruchy jsou mraky!“
Michal nasadil lehce zlobný tón, ale v podstatě se bavil. Hříbkové prázdniny! Pchá!!!
„Tak, opraví někdo Miu a její názor?“
„Prosím!“ hlásí se do debaty Alía. „V přírodních vědách jsme měli kapitolu o nezbytné symbióze stromů a hub. A v té souvislosti se objevovaly také houby, které byly poživatelné. Nesmějte se, fakt jsme to měli, nebo jsem se to dočetla. Dokonce na ty houby lidé chodili do přírody a sbírali je. Tak si myslím, že kvůli sběru hub klidně mohli být i hřibové prázdniny. A hřibové proto, že hřiby mezi houbami byly nejoblíbenější. To jsem se prosím také dočetla!“ dokončila Alía, a významně se zadívala do kamery, aby všichni viděli, že ví a že není blbá.
„Prosím!“ hlásí se do debaty Alía. „V přírodních vědách jsme měli kapitolu o nezbytné symbióze stromů a hub. A v té souvislosti se objevovaly také houby, které byly poživatelné. Nesmějte se, fakt jsme to měli, nebo jsem se to dočetla. Dokonce na ty houby lidé chodili do přírody a sbírali je. Tak si myslím, že kvůli sběru hub klidně mohli být i hřibové prázdniny. A hřibové proto, že hřiby mezi houbami byly nejoblíbenější. To jsem se prosím také dočetla!“ dokončila Alía, a významně se zadívala do kamery, aby všichni viděli, že ví a že není blbá.
„Přátelé,“ učitel Michal nasadil svůj tatíkovský tón, „já nepochybuji o tom, že houby, když ještě rostly, že je i někdo za účelem gastronomickým sbíral, ale prázdniny kvůli tomu nikdy nikdo nevyhlásil. Hlavně proto, Mio, i ostatní budou dávat pozor!, hlavně proto, že nejde o žádné hříbkové, ale chřipkové prázdniny. Ví někdo, co byla chřipka?“
„Něco s nosem, jako chřípí?“ ozval se nezobrazený anonym, kterého každý hned poznal. Abbás Sýkorka.
„Skoro dobře, Abbási,“pochválil Michal Sýkorku. „Chřípí jsou, jak si možná někteří vybaví, nosní dírky. A ve staročeštině chřípěti znamenalo chrapět a sípat. A to už je jen krůček od chřipky. Chřipka je nakažlivá nemoc způsobena virem. Rychle se šířila světem v sezónních epidemiích. Pozór! Na chřipku se i umíralo! No, a když byli žáci tenkrát ve třídách, ve školách pohromadě a přišla taková epidemie, co následovalo?“
„Chřipkové prázdniny!“ ozvala se třída unisono.
„Sláva! Tak to bychom měli.“ uspokojeně si vydechl Michal.
„Něco s nosem, jako chřípí?“ ozval se nezobrazený anonym, kterého každý hned poznal. Abbás Sýkorka.
„Skoro dobře, Abbási,“pochválil Michal Sýkorku. „Chřípí jsou, jak si možná někteří vybaví, nosní dírky. A ve staročeštině chřípěti znamenalo chrapět a sípat. A to už je jen krůček od chřipky. Chřipka je nakažlivá nemoc způsobena virem. Rychle se šířila světem v sezónních epidemiích. Pozór! Na chřipku se i umíralo! No, a když byli žáci tenkrát ve třídách, ve školách pohromadě a přišla taková epidemie, co následovalo?“
„Chřipkové prázdniny!“ ozvala se třída unisono.
„Sláva! Tak to bychom měli.“ uspokojeně si vydechl Michal.
„Prosím, pane učiteli, kdy vlastně chřipka vymizela?“ vznesla dotaz Mia.
„Nevymizela. Dnes je permanentně všude. To jen nám, lidem, vědci kdysi upravili genetický kód, díky kterému mají naše těla chřipkový vir vlastně ráda. Dnes už můžeme říci, že je to stejné jako kdysi u těch hub. Mezi námi a chřipkou panuje dokonalá symbióza. Ba právě naopak, pokud bychom chřipku z těla dostali ven, možná umřeme! Ale… nehlučte do těch sluchátek, děcka! Ale to se v podstatě týká takřka všech dřívějších nemocí. Vědce napadlo, že než složitě a draze léčit angínu, chřipku, vlnu covidových epidemií, různé druhy rakovin, choleru, tyfus, malárii, žloutenku, ebolu a podobně, těch chorob, mnohdy smrtelných, je mnoho, tak bude jednodušší najít způsob, jak s těmi mutujícími neduhy pohodlně žít. Byla za to tenkrát Nobelova cena. Prakticky vám můžu říct, že s tím, co dnes máme v tělech, bychom ještě před takovými sto lety nepřežili ani den. Nebýt úrazů, mohou se nemocnice zavřít. A jak víte, díky klonování jsou dnes i tato poškození banalitou.“
„Pane učiteli,“ ozval se John, který do téhle chvíle k tématu mlčel. „A proč, když jsme vlastně vůči všem nemocem imunní, musíme být všichni pořád před okolním světem zavření v těch rakváčích, pardon, skleněných akváriích?“
„Odvrácená strana našeho pohodlí, bohužel. Já vám to teda řeknu, jak to je. Člověk se vlastně stal díky těm genetickým zásahům totální biologickou zbraní vůči všemu živému tam, venku. Prostě už je to tak, že jakýkoliv kontakt člověka s florou či faunou by znamenal jejich pravděpodobný rychlý zánik. Jsme agresivnější než kyselina. Takže jen skafandry a naše skleněné polokoule. Svět musí být od nás izolován. Chápete?“ Michal Farzan nechal zaznít tuhle, pro žáky novou, informaci a tentokrát se nekochal pohledem na překvapené tváře svěřenců.
Ticho na síti přerušil alarm. Už zase blbne dodávka vzduchu. Alarm je zároveň příkazový signál. Všichni do skafandrů a zapnout záložní zdroje! Žáci v tu chvíli věděli, že právě začínají vzdušné hibernační prázdniny. Učitele Farzana ještě krátce před tím, než upadl do hibernačního spánku, naplnil pocit národní hrdosti. Na prostorovém monitoru před sebou se právě objevila informace, že dodávku vzduchu pro Evropu zajišťuje firma YPEŘ RIA. Vůbec mu nešlo o ten řepskský velkopodnik se vzduchem, ale o fakt, že zatímco azbuka do Globálky neprošla, staré dobré české Ř – jako poklad evropského dědictví – ano.
假期
