V Alberetu si to každý šině svojí uličkou, nedej bože, aby se někdo potkal u toaletního papíru! Toho je nedostatek a jde na dračku!
Regály jsou napůl vybrakovaný. Rýže, luštěniny, konzervy nejsou vůbec. Droždí a mouky pomálu jak za války. Ovoce a zeleninu vybírám tak, abych jej mohla doma bezpečně omýt. Podnikám jen nezbytný počet chvatů pro ukořistění základních potravin.
Mám svůj vlastní košík, nemůžeme se mi nic stát!
Platím zásadně bezkontaktně, platební kartou. Ještě před samotnou platbou se však zarazím, mám to jít raději zaplatit k prodavačce, která na mě může teoreticky prskat viry,nebo to mám jít cvaknout na samoobslužnou pokladnu, na kterou ale sahalo už plno lidí? Volím tu provadačku, už dva týdny jsem se s nikým pořádně neviděla face to face. Mám zaplaceno, prchám domů!
Před vchodem do bytu sundavám gumový rukavice, respirátor, bundu, kterou zásadně beru ven a má svůj vlastní ochranný obal v podobě pytle na odpadky. Pan ministr zdravotnictví přeci říkal, že přenos je možný i přes oblečení!
