Jsou to prchavé prožitky, kdy člověk a svět kolem něj spolu rezonují.
Máme pocit, že se nás
svět určitým způsobem dotýká. Cítíme zvědavost a vášeň. Vnímáme, že naše existence a
konání mají nějakou odezvu v našem okolí. Nemáme nad tím plnou kontrolu, nejčastěji to
přijde, když to nečekáme.
Podle německého sociologa Hartmuta Rosy podobné zážitky - ostrůvky rezonance - bytostně potřebujeme. Ale najdeme je, jen pokud zpomalíme – v životě, v práci, ve vztazích. Když totiž nerezonujeme, tvrdí Rosa, můžeme skončit s depresí či syndromem vyhoření.
Dobrý autor by na rezonanci - tuto prchavou esenci - měl myslet. Myslete při psaní na čtenáře! Rezonance přichází nejčastěji na konci příběhu. Umožní čtenáři, aby se zorientoval v tom, co bylo řečeno. Kdy pochopí, co četl. Je to jako čas na přemyšlení a pochopení celého příběhu. I když ta konkrétní slova či věty s příběhem nemají vůbec nic společného. Čtenář během rezonance dopisuje příběh, dostává čas, aby se vžil do jiného života. V tom je kouzlo. A mistr spisovatel v povídce resonanci vždycky má.
Jako příklad James Joyce.
Přímo do Pekel:
Podle německého sociologa Hartmuta Rosy podobné zážitky - ostrůvky rezonance - bytostně potřebujeme. Ale najdeme je, jen pokud zpomalíme – v životě, v práci, ve vztazích. Když totiž nerezonujeme, tvrdí Rosa, můžeme skončit s depresí či syndromem vyhoření.
Dobrý autor by na rezonanci - tuto prchavou esenci - měl myslet. Myslete při psaní na čtenáře! Rezonance přichází nejčastěji na konci příběhu. Umožní čtenáři, aby se zorientoval v tom, co bylo řečeno. Kdy pochopí, co četl. Je to jako čas na přemyšlení a pochopení celého příběhu. I když ta konkrétní slova či věty s příběhem nemají vůbec nic společného. Čtenář během rezonance dopisuje příběh, dostává čas, aby se vžil do jiného života. V tom je kouzlo. A mistr spisovatel v povídce resonanci vždycky má.
Jako příklad James Joyce.
Ten ve své sbírce Dublinané má povídku Mrtvý. (Uč. Str 13 )
Joyce popisuje, jak sněží nad Irskem, zatímco čtenář přemýšlí o ženě, která se rozplakala,
proč je mokrý polštář a proč její chlap na začátku zuřivý a pak najednou projeví porozumění.
Další příklady:
Mario Puzzo, Kmotr:
Omilostněná prosebnice, očištěná od hříchu, sklonila hlavu a sepjala ruce nad zábradlím oltáře... Pak s hlubokou a z hloubi duše pramenící touhou uvěřit, být vyslyšena, odříkávala modlitby za spásu duše Michaela Corleona...
Francis Scott Fitzgerald, Velký Gatsby:
Gatsby věřil v to zelené světlo, vzrušující budoucnost, která před námi rok od roku ustupuje. Dnes nám unikla, ale nevadí - zítra doběhneme rychleji, rozpřáhneme paže dále... A jednoho krásného rána- A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minulosti.
Úkol: Prolistujte své oblíbené knížky a podívejte se, zda na jejich konci objevíte nějaké krásné rezonance...
Další příklady:
Mario Puzzo, Kmotr:
Omilostněná prosebnice, očištěná od hříchu, sklonila hlavu a sepjala ruce nad zábradlím oltáře... Pak s hlubokou a z hloubi duše pramenící touhou uvěřit, být vyslyšena, odříkávala modlitby za spásu duše Michaela Corleona...
Francis Scott Fitzgerald, Velký Gatsby:
Gatsby věřil v to zelené světlo, vzrušující budoucnost, která před námi rok od roku ustupuje. Dnes nám unikla, ale nevadí - zítra doběhneme rychleji, rozpřáhneme paže dále... A jednoho krásného rána- A tak sebou zmítáme dál, lodě deroucí se proti proudu, bez přestání unášeni zpátky do minulosti.
Úkol: Prolistujte své oblíbené knížky a podívejte se, zda na jejich konci objevíte nějaké krásné rezonance...
Příklady rezonance z povídek účastníků kurzů na našem webu:
Les lovcem:
„Chtěl jsem ti nasbírat hříbky do bramboračky, tady je máš. Nemusíš je ani krájet. A měli bychom tu a tam zajít do lesa. Jen tak. Dokud je čas a dokud nás bude umět přijmout."
Manželka udiveně přikývla a tři břízky před našimi okny se rozvážně zavlnily v krátkém profuku vánku od lesa…
„Chtěl jsem ti nasbírat hříbky do bramboračky, tady je máš. Nemusíš je ani krájet. A měli bychom tu a tam zajít do lesa. Jen tak. Dokud je čas a dokud nás bude umět přijmout."
Manželka udiveně přikývla a tři břízky před našimi okny se rozvážně zavlnily v krátkém profuku vánku od lesa…
Přímo do Pekel:
Nevěřícně jsem na Billa zíral a nedostávalo se mi slov. „Poslal jsem je přímo do pekel.“
Usmál se a vtom došla páska a kotouček se roztočil naprázdno.
Začátky:
Karel Skácel moc dobře rozuměl. Alena tedy viděla dobře. To jsou panečku začátky, to je skvělý rozjezd. Zatracené ovce, zatracené krmení, zatracená učitelka, zatracení Řeci, zatracení nebožtíci. Zatracené Vilémovice. A to se ani nezeptal, co bude na oběd. Možná vepřo, knedlo, zelo nebo řízek. Svíčková by bodla, řekl si. Jediná světlá vyhlídka. Ale než půjde, ještě zavolá na bezpečnost do Javorníka.
Byla neděle, konec března roku 1955 a začal znovu poletovat sníh.
Byla neděle, konec března roku 1955 a začal znovu poletovat sníh.
Dana
 |
| Mysticsartdesign |
