„Babičko, ty umřeš?“ zeptalo se děvčátko.
„Ano, děvenko moje,“ odpověděla jí žena vyčerpaným hlasem.
„Bojíš se?“ zatřásl se holčičce hlas.
Žena zavrtěla hlavou: „Smrt se nedá obejít. Všichni jednou zemřeme.“
Dívenka se rozplakala a zabořila svoji tvář do babiččiny propadlé hrudi. Ta ji pomalu pohladila po vlasech a zašeptala: „Je v pořádku, že jsi smutná, a je v pořádku, že musím odejít. Víš, není důležité ošidit smrt, důležité je mít život ve svých rukou. Pamatuj si to.“
