„Já dobře. Co ty?“
„Já taky prima.“
„Co dneska podnikneme?“
„Co by si řikala na dopolední vybíjecí procházku, pak doma bašta s odpočinkem a odpo trénink?“
„Dobrej plán, ale mám podmínku.“
„Proboha, jakou?!“
„Že na procházku vezmeš míček a házečku.“
„OK, ale já mám taky pravidlo.“
„Jaký?“
„Hele nech toho nadávání. Vždyť ty víš.“
„Nó možná.“
„Budeme házet, ale když potkáš hravýho kamaráda, budeš běhat s nim a ne stát u mě jako magnet.“
„No tak jo no. Hlavně už pojď, ať už jsme v parku!“
„Já za to nemůžu, že vám psům příroda vymyslela to, že se nemusíte obouvat, máte jenom jednu vrstvu oblečení a ještě se sami neoblečete!“
„No jo, no jo, už mlčim!“
„Viki nažhav svoje drátky, míček přines rychle zpátky.“
„Já jsem připravená, ale ty neházíš.“
„No jo pořád. Tak teď už opravdu běž, Příšerko.“
„Hele? Kam si ho hodila? Já ho neviděla.“
„Je Támhle v lese.“
„Hej, paničko! Neni tam!“
„Tak to nám ho odnesl ježek.“
„Šmejd jeden!“
„Pojď zvíře, jdeme na baštu a pak poctít přítomností pelíšky.“
„Souhlas, paničko. Moje břicho už taky velí domu.“
„Konečně v klidu domova!“
