teď už bys to do mne neřekla, ale jako mladá jsem bývala ... no začneme odjinud.
Asi víš, že i v naší rodině kolují určité geny, určitá síla rodu. Co ale nevíš je, jak to funguje. Abys ty mohla plně dozrát a začít tu sílu využívat, musí se jí tvá matka postupně vzdát ve tvůj prospěch. A to může buď dobrovolně, protože ví... a nebo se taky může zuby nehty té síly držet a snažit se nepustit, třeba proto, že zatím neví.
Jediný způsob je pak ten, že mezi sebou zápasí nastupující síla a končící síla.
Navenek to vypadá jako brutální puberta a končí to nezřídka tím, že mladší žena radši odejde z domu velmi brzo.
A není to jen v naší rodině, podobně funguje síla rodu i jinde. Předává se sice z generace na generaci vždy od matky k nejstarší dceři, ale málokdo si dneska pamatuje, o čem to je doopravdy.
No. Tak teď už víš, proč tvá matka odešla z domu tak brzy. Nezvládla jsem to včas pustit. Nechtěla jsem ještě zestárnout a seschnout. Nechtěla jsem se stát pro muže neviditelnou... ale tohle asi ještě nemůžeš chápat.
Říkám ti to proto, aby sis jednou, za pár let, a bude to dřív, než si myslíš, na mne vzpomněla a zkusila to zvládnout líp...
A není to jen v naší rodině, podobně funguje síla rodu i jinde. Předává se sice z generace na generaci vždy od matky k nejstarší dceři, ale málokdo si dneska pamatuje, o čem to je doopravdy.
No. Tak teď už víš, proč tvá matka odešla z domu tak brzy. Nezvládla jsem to včas pustit. Nechtěla jsem ještě zestárnout a seschnout. Nechtěla jsem se stát pro muže neviditelnou... ale tohle asi ještě nemůžeš chápat.
Říkám ti to proto, aby sis jednou, za pár let, a bude to dřív, než si myslíš, na mne vzpomněla a zkusila to zvládnout líp...
Tak dobře, dneska už žádné přednášky.
