Jak, že jdu pozdě? Nejdu pozdě. Byl jsem na zahradě, víš až tam vzadu, jak je branka k potoku. Vyměňoval jsem tyčky plotu. Čtyři byly už úplně shnilé. Musel jsem je vyměnit.
Já vím, žes mi to říkala už dávno. No, tak jsem to udělal teď.
Jak, že jsem byl v hospodě? Nebyl jsem v ní už no… No dobře, ve čtvrtek jsem na pivo šel, ale jinak…
Neděle? Tak to je přece samo sebou, že po fotbale v neděli jdu s chlapama na pivo. Všichni jdou, tak proč ne já? Navíc je fotbal u nás jen jednou za čtrnáct dní, tak to snad není taková hrůza.
Víš, co? Já to taky nemusím poslouchat. Ty taky máš furt něco! Ať udělám, co udělám, pořád máš nějaké připomínky.
Já ti taky nemusím říkat nic. Ne, nemusím!
Klidně můžu držet hubu. Krok ne, na to laskavě zapomeň.
Já ti tady první, poslední a ty hned s bandurskou…
Jak myslíš. Já se podle toho zařídím. Nazdar!“
------------------------
Den na to: „Tati, víš, co je dneska za den? Je výročí. Tak pojď. Čekám tě dole.“
„Já nikam nepudu!“
„Proč? To bys přece mámě neudělal?!“
„Já s ní nemluvím. Namíchla mě!“
„Tati! Dyť je to už pět let... právě dneska, co máma umřela. Tak pojď se mnou na hřbitov.“
„Nepudu. Já tam byl včera a pohádali jsme se. Máme tichou domácnost.“
Já ti taky nemusím říkat nic. Ne, nemusím!
Klidně můžu držet hubu. Krok ne, na to laskavě zapomeň.
Já ti tady první, poslední a ty hned s bandurskou…
Jak myslíš. Já se podle toho zařídím. Nazdar!“
------------------------
Den na to: „Tati, víš, co je dneska za den? Je výročí. Tak pojď. Čekám tě dole.“
„Já nikam nepudu!“
„Proč? To bys přece mámě neudělal?!“
„Já s ní nemluvím. Namíchla mě!“
„Tati! Dyť je to už pět let... právě dneska, co máma umřela. Tak pojď se mnou na hřbitov.“
„Nepudu. Já tam byl včera a pohádali jsme se. Máme tichou domácnost.“
