Poslední pinďour na světě - napsal Marek Greger

Na světě už bylo moc dlouho dobře, a to nikdy nevěstí nic hezkého. Jeden se začne nudit a v zápalu kreativity spustí proces vymýšlení, nesmyslů.

Ve společnosti bylo tou dobou hrobové ticho, takové to před bouří. Papiňák, který se v onom tichu nekontrolovaně tlakoval, se jednoho krásného dne vydal všemi směry. Bordel byl všude, po celé planetě.

Všechno to začalo černou barvou, která se, světe div se, zakázala. Představovala totiž moc tmavé myšlenky a svět chtěl být spíše zahalen do šlechetné bílé. 

S černou barvou se začalo hrát na Císařovy nové šaty. Výsledek? Černá díra přišla o svůj přívlastek, sportovní kluby o své názvy a přestal se pěstovat i černý kořen. Dokonce už v noci nikdy nebyla tma jako v prdeli. Bylo jen hodně zataženo s nulovou viditelností. Ale mělo to i svá pozitiva, ze světa přes noc zmizel černý kašel!

A když už se mohla ze světa sprovodit černá barva, mohlo se smazat i pohlaví, řekl kdosi. A soutěž o největší píčovinu byla na světě.

Freudovská absence penisu probudila závist jedněch vůči druhým. Někteří muži byli naopak nespokojeni s délkou toho svého. Proto řekli, že než tohle, raději nic. 

A tak nic bylo rázem něco, ale něco bylo pořád nic. 

Nebylo to nic moc.

V téhle skvělé době jsem nedokázal odolat a sám se zapojil s pár, a zcela objektivně musím říct, že opravdu skvělými, nápady.

Například jsem nastavil rovnoprávnost mezi malými a velkými pejsky. Přišlo mi logické, aby se malí psi venčili jen v liché dny a velcí psi jen ve dny sudé. Dokázal jsem nacítit, že se ti malí pejsánci báli těch velikých pejsků a kakali v okamžiku, ne když se jim chtělo, ale když na ně nějaký veliký pes zaštěkal a málem je při nádechu mezi štěkáním vdechl.
Také díky mně se v rádiích zakázalo hrát smutné písničky. Na světě bylo totiž příliš mnoho citlivých lidičků, kteří byli z takových písniček opravdu smutní a trápilo to jejich srdíčka. 

Dnes už si nikdo na ty ošklivé rádoby hity nevzpomene. Jsou povoleny pouze na recept těm, kteří mají deprese naopak z neustálého poslechu písniček veselých. 

Jo, a také jen díky mně ve filmech hrají konečně už jen oškliví lidé. Aby se divák cítil při pohledu na herce lépe a ne hůř. 

Časopisy s krásnými modelkami jsou taky v trapu a tlustí lidé se konečně cítí dobře. Naopak každý trapák s pekáčem buchet propadá při svlečení hanbou. To to trvalo!

 A když se soutěž o největší píčovinu chýlila ke svému závěru, zjevil se na obzoru jasný vítěz! Pro rovnost pohlaví se začala houfně odstraňovat mužům jejich chlouba, a ženám, pojďme dál. Nastal čas vzít do zaječích. Rozhodli jsme se tedy, že své pindíky a pulinky nedáme na oltář pokroku a budeme za ně bojovat, útěkem.
Migrovali jsme tedy hluboko do vnitrozemí, do neútulných hostin. Tedy zhmotněného oxymóronu, kde si tak pospolu žijeme a pošukáváme, i po světnici. Já, jakožto majitel největšího penisu, jsem vedoucí našeho stmelení, samozřejmě. Tím největším údem jsem rozhodně nechtěl říct, že by si tu ten nejmenší pindík neužil... Naopak, tady jsou pulinky pro všechny centimetry.
Takže zatímco se ve světě hledají další a další pohlaví, my si tady vystačíme pořád jen s těmi dvěmi. Ani bezpohlavní nejsou nic pro nás. Kde jsou ty časy, kdy nám stačilo být jen bezpáteřní. Kdepak, pokrok nezastavíš.
A díky tomu, že se tam venku všem houfně krátí a zaceluje, mohou se všichni měnit podle toho, jak se jim zachce. A třeba jen na víkend, na den, nebo jen na odpoledne. Když tedy někdo bude chtít, foukne si mezi nohy pindíka, nebo rovnou kládu, to jak s velikým, nebo malým egem chce zápasit, a může vyrazit. No a když chce být ženou, jen se tomu všemu otevře.

Dokonce ani děti se už nerodí jako dřív. Reprodukční orgány už nejsou zapotřebí. Dneska už jsou v kurzu jen chovné stanice, kde se hřejí embrya jako bývalí východní Němci v bazéncích na zahradě. Takové líhně vypadají jako na plovárně ponořená slepičárna.
Všichni jsou přešťastní a těší se z toho, že si můžou vybrat pohlaví, kterým chtějí být. Chceš jít o víkendu zapařit? Prima, vezmeš si pindíka a jdeš na pánskou jízdu. Sice dost možná s holkama, ale to nevadí. Anebo chceš naopak na dámskou jízdu? Uděláš cvak, osvobodíš se od tý žížalky dole, zahodíš ji a jsi žena.
Tak jednoduchý to dneska je. Otázkou ale zůstává, k čemu je to dobrý. Chlapi nahradili výron semene pliváním a ženy jsou při koitu jen sténající herečky bez angažmá. 

Svět se zbláznil. 

Ale tady, v Zemi velkého péra, je všechno ještě v pořádku. Milujeme se, máme orgasmy, takže po sobě nemusíme plivat, oplodňujeme se a v rámci zachování tradic jsme si i nevěrní. A všechno jde skvěle. Říkáme si, že pánbůh to tak chtěl.

Tedy náš pánbůh. Ten jejich už neexistuje. Byl to muž, a to se samozřejmě nelíbilo. Tak teď je z něj jen světlo s velkým „S“, ke kterému se lidé modlí. A místo otčenáš říkají všichni jen bezpohlavně „Rodiči, jež jsi na nebesích“.
A chudák jeho syn, pan Ježíš, musel z kříže pryč. Lidi se nedokázali dohodnout, jak by měl bezpohlavně vypadat. Chtěli mu dát chudákovi jen jedno prso a polovinu pindíka. Tak se nakonec dohodli, že prázdný kříž jako symbol vlastně taky dobrý.
Tak tedy zdrávas, bez Marie, a doufám, že aspoň v tom nebi, nebo pekle, to bude všechno pořádku. Přiznám se, že už se moc těším na odchod do věčných lovišť. A doufám, že tam bude zase ne černá, ale černočerná tma, jako v prdeli.