„Dobrej slečno.“
Mladej, příjemnej, komunikativní autobusák s úsměvem na rtech, mi skvělou náladu nakopne ještě do lepší.
Stačí pár zastávek a kolem mě je tělo na těle. Já naštěstí sedím. Slepci lidi uvolní místo vždycky, takže účastníkem té hry na sardinky nejsem. Ale dělá se mi zle už jen z toho, jak koukám na těla, která se na sebe, ač nechtěně, lepí. Neřeší, jestli se tiskne chlap k chlapovi, jestli se tulí mladá holka ke starýmu dědulovi, či se mačká ženská na ženskou…
Stačí pár zastávek a kolem mě je tělo na těle. Já naštěstí sedím. Slepci lidi uvolní místo vždycky, takže účastníkem té hry na sardinky nejsem. Ale dělá se mi zle už jen z toho, jak koukám na těla, která se na sebe, ač nechtěně, lepí. Neřeší, jestli se tiskne chlap k chlapovi, jestli se tulí mladá holka ke starýmu dědulovi, či se mačká ženská na ženskou…
„Kruci, proč pořád zastavujete a otvíráte, když už se sem nevejde ani myš?!“
„Evidentně je důležitý, aby nás tu bylo co nejvíc, což nechápeme ani my.“
„Evidentně je důležitý, aby nás tu bylo co nejvíc, což nechápeme ani my.“
Přidají se další.
V tom se spustí hlasitá diskuze o politice. Lidi probírají halvně očkování. Občas poslech k popukání... a chvílemi bych vyskočila z kůže, jen abych to nemusela poslouchat. Po přibližně po 10 minutách začne ještě řvát nějaký vzteklý děcko, což už je na mě až přespříliš.
V tom se spustí hlasitá diskuze o politice. Lidi probírají halvně očkování. Občas poslech k popukání... a chvílemi bych vyskočila z kůže, jen abych to nemusela poslouchat. Po přibližně po 10 minutách začne ještě řvát nějaký vzteklý děcko, což už je na mě až přespříliš.
„Panebože, proč já?“
„Vydržte to, odměna bude sladká.“ ozvalo se úsměvně zpoza volantu.
Abych mohla výzvu splnit, pouštim si v kapsičce na krku přes reprák mobilu svého oblíbeného interpreta.
Najednou si uvědomím, že zastávky, které jsou blízko sebe, čímž dělají trasu delší, jsou vlastně Moje štěstí v neštěstí. Proč? Protože když si k tý podívaný začnu uvědomovat to, co do mě proniká mými otvory – vůně načančaných madmazel, které na sebe musely vylít každá minimálně půlku flakonku s výrazným parfémem, do toho se mísící puch dle mého typu bezdomovce, který ke své spokojenosti není přes dav vidět, je mi zle dvakrát tolik.
A to ještě můžu být ráda, že takovouhle cestu neabsolvuji v létě, kdy se do odéru přidává ještě vypařující se pot přítomných.
Chvíli přemýšlím o tom, že se proboxuju ke dveřím, vystoupím a počkám na další, snad prázdnější spoj. Můj už skoro realizovaný nápad ale kdosi překazí.
Chvíli přemýšlím o tom, že se proboxuju ke dveřím, vystoupím a počkám na další, snad prázdnější spoj. Můj už skoro realizovaný nápad ale kdosi překazí.
Autobus prudce zabrzdil a mě cosi přistálo na klíně. Je to o mě opřený a tak hmatám, abych zjistila, co to je. Záhy zjišťuju, že ne cosi, ale kdosi.
Byl to dle mého odhadu o něco málo starší kluk, než jsem já. Když se na mě podíval, začal se s rozpaky a červení v obličeji asi stokrát omlouvat.
Když se zvedal, přidal k omluvě polibek, čímž dokončil vnímání mojí cesty všemi smysly.
Autobus najednou zahlásil název zastávky, která bývá mojí konečnou. Normálně bych řekla: „Konečně!“ Ale při poznání takovýho frajera má moje hlava pocit spíš: „Bohužel“
Byl to dle mého odhadu o něco málo starší kluk, než jsem já. Když se na mě podíval, začal se s rozpaky a červení v obličeji asi stokrát omlouvat.
Když se zvedal, přidal k omluvě polibek, čímž dokončil vnímání mojí cesty všemi smysly.
Autobus najednou zahlásil název zastávky, která bývá mojí konečnou. Normálně bych řekla: „Konečně!“ Ale při poznání takovýho frajera má moje hlava pocit spíš: „Bohužel“
A tak dobrovolně přejíždím až na jeho výstupní stanici, která je konečnou i autobusu.
V tu chvíli můj pobyt v tomhle šílenství pro všechny smysly končí.
V tu chvíli můj pobyt v tomhle šílenství pro všechny smysly končí.
Ale než ho opustíme, podá nám kluk za volantem každýmu pětitisícovku.
Ani jeden z nás nechápe, a tak nám řidič podá vysvětlení: „Říkal jsem, že odměna bude sladká, ne?“
„Já brala jako odměnu tohle, co stojí vedle mě. To, který jste nabral mimo zastávku.“
„To by byla malá odměna za klidný absolvování takovýhle skrytý kamery.“
„Já brala jako odměnu tohle, co stojí vedle mě. To, který jste nabral mimo zastávku.“
„To by byla malá odměna za klidný absolvování takovýhle skrytý kamery.“
„Tak to je za všechny prachy!“
Všichni jsme se srdečně zasmáli a mě díky cestujícímu na obsazené sedačce nastává něco krásnějšího, než byla tahle jízda…
Všichni jsme se srdečně zasmáli a mě díky cestujícímu na obsazené sedačce nastává něco krásnějšího, než byla tahle jízda…
