 |
| Stacionář Mikádo Santé Havířov |
Vybíhají a vítají nás na schodech s rozesmátými tvářemi.
Lenka běží s pilníkem v ruce: „Bohdanko, tady je…“ Moje věrná nehtařka dohlíží, ať mám opilované nehty na kytaru. Jsme prostě tým.
Hned mi všichni ochotně pomáhají, podávají noty, vyndávají kytaru z pouzdra a harmoniku Libušce. Ivanka mi s křikem vletí do náručí: „Bohanko!!!“ Zní to jako „POHANKO. Na oko se zlobím a rozjíždím naši pravidelnou hru se slovy: „Já nejsem žádná obilovina!“
Hned mi všichni ochotně pomáhají, podávají noty, vyndávají kytaru z pouzdra a harmoniku Libušce. Ivanka mi s křikem vletí do náručí: „Bohanko!!!“ Zní to jako „POHANKO. Na oko se zlobím a rozjíždím naši pravidelnou hru se slovy: „Já nejsem žádná obilovina!“
Všichni propukají v smích.
Muzikoterapie začíná a jako vždy se ptáme: „ Má někdo narozeniny?“
Pokaždé se někdo najde a není se co divit, z tak velkého počtu lidí. Jelikož je miluji, po české a anglické verzi narozeninové písně „Hodně štěstí, zdraví“ rozjíždím na přání většiny japonskou verzi. Kuňkám jako žába a hýkám jako osel, co by člověk neudělal pro ten jejich krásný úsměv. Válejí se smíchy a já se bojím, v jakém jazyce to budou chtít příště, hhááááá.
Z dálky vidím novou tvářičku. Tak je nás zase v našem hudebním souboru o jednoho víc. Často si dělám srandu, že místnost musíme brzy nafouknout.
Začínalo nás cca deset a dnes je to už kolikrát 24 lidí. Tolik krásných duší, které není těžké potěšit. Rychle se na parketu dostáváme do varu.
„Uf, už nemůžu!“
Rosťa mě na parketu vytáčí jak Travolta.
Marcel se na mě směje jako snoubenec při zásnubách a nabízí se při rozdávání nově vytištěné písničky.
Marcel se na mě směje jako snoubenec při zásnubách a nabízí se při rozdávání nově vytištěné písničky.
Začínáme zpívat a rozletí se dveře, do kterých vchází Aleš, náš častý host. Vletí do dveří s úsměvem od ucha k uchu a huláká: „Ti ši pěkná holka…“
Po ránu to člověka potěší obzvláště. Většinou se jeho vpád ještě párkrát opakuje.
Takhle si tu krásně vegetíme na hodinách Muzikoterapie, s hudbou pro kterou naše srdce bije. Je nám spolu krásně, skládáme písně a básně.
„Kdy bude další koncert?“
„Kdy bude další koncert?“
Už zase by chtěli vystupovat. Je krásné, jak se chtějí zapojit do pomoci nemocným. Mají fůru starostí sami se sebou, nikdy však nezapomínají na druhé. Je radost s nimi pracovat a dávat jim pocit, že na tomto světě mají kus místa a že jsou důležití. Jsou to naše lásky….
Vždy jsem si přála kapelu. Jsem vděčná, že mi vesmír plní přání.
Vždy jsem si přála kapelu. Jsem vděčná, že mi vesmír plní přání.
