 |
| Petr Jan Juračka |
Když vystoupíte na skalnatý tetínský ostroh, zatají se vám dech. Barokní kostel sv. Jana Nepomuckého, který je místem pravděpodobného pohřbu a prvního spočinutí sv. Ludmily.
Za kostelní zdí se pak skalnatý útes prudce láme do propasti k Berounce. Vlevo po řece město Beroun, směrem doprava pak skály. Protější břeh rozpáraný Židovskou roklí se postupně zvedá do malebných kopců Národní přírodní rezervace Karlštejn. Magické místo, kde promlouvá historie.
 |
| Petr Jan Juračka |
Fragmenty dějin v legendách
„Dějiny raného křesťanství českých zemí a vznikajícího českého státu jsou vlastně rodinnou historií Bořivoje a Ludmily, jejích synů a vnuků,“ píše Václav Cílek a kolektiv v publikaci Tetín svaté Ludmily. Dozvíme se o slávě Tetína s přemyslovským hradištěm, o pátrání prvních paleontologů, o místních legendách i památkách. Bořivoj je totiž prvním historicky známým členem dynastie, odvozující svůj původ od bájného Přemysla. Společně s Ludmilou patří k prvním českým knížatům, která přijímají pod vlivem věrozvěstů Cyrila a Metoděje křesťanství a – kromě jiného – pokládají základy písemné kultuře.
Když kolem roku 890 umřel kníže Bořivoj, stal se tetínský dřevěný knížecí dvorec vdovským sídlem kněžny a nakonec i místem její skonu. A právě ten stojí na úsvitu našich dějin.
Je totiž paradoxem dějin, že dobové prameny o počátcích zrodu Českého království a nástupu rodu Přemyslovců k moci chybí. Ve Fuldských letopisech se objevuje Bořivoj jako Goriwei jen jednou, stejně tak jeho syn Spytihněv. Kníže Vratislav, natož Ludmila či Drahomíra uvedení vůbec nejsou. Václava pak zmiňuje saský kronikář Widukind, ale nejmenuje ho.
O životě sv. Ludmily tak vyprávějí jen tři přibližně stejně staré středověké legendy z 10.-12. století, u nichž není známo, která vychází ze které: Kristiánova legenda (Život a umučení svatého Václava a jeho babičky svaté Ludmily), latinsky psaná legenda Fuit in provincia Bohemorum (Utrpení mučednice Ludmily) a Proložní legenda o sv. Ludmile.
Ludmila - Kněžna a světice
A tady udělal obrovskou záslužnou práci kolektiv autorů nové knihy Ludmila - Kněžna a světice. Výpravná publikace Jakuba Izdného s nádhernými ilustracemi vznikla na půdě Karlovy Univerzity a Archeologického ústavu AV ČR u příležitosti loňského 1100. výročí zavraždění svaté Ludmily.
A tady udělal obrovskou záslužnou práci kolektiv autorů nové knihy Ludmila - Kněžna a světice. Výpravná publikace Jakuba Izdného s nádhernými ilustracemi vznikla na půdě Karlovy Univerzity a Archeologického ústavu AV ČR u příležitosti loňského 1100. výročí zavraždění svaté Ludmily. Přes dobové poznatky historikové snaží o rekonstrukci života dcery slovanského velmože v časech, kdy se střední Evropa vzpamatovávala z expanzí franckého krále Karla Velikého, od roku 800 prvního středověkého římského císaře, který s příchodem 9. století zásadně změnil politickou mapu Evropy. Přibližuje legendy i dobu počátků křesťanství, kdy na opouštěných pohanských kořenech klíčily základy české státnosti.
Z knihy se dozvíme, že Ludmila byla dcerou slovanského velmože Slavibora. Jeho panství leželo kdesi severně od Bořivojova středočeského knížectví, a to buď na dnešním českém území, anebo až kdesi za Krušnými horami někde kolem řeky Sály. Současné historické bádání se vzhledem ke kultu této světice na Mělnicku kloní k verzi, že Ludmila pocházela z tamějšího hradu Pšova. Legendy nehovoří o tom, proč si Bořivoj vybral za ženu právě Slaviborovu dceru, ani kdy a kde se svatební obřad konal. Z legend lze však podle úmrtí jejich prvorozeného syna Spytihněva (zemřel v roce 915 ve stáří 40 let) vypočíst, že se sňatek jeho rodičů uskutečnil nejpozději v roce 875. Ludmile bylo tehdy patnáct a Bořivojovi přes dvacet.
Třicet let vlivná vdova
Zajímavé je, že od doby, kdy v roce 890 zemřel Ludmilin manžel, kníže Bořivoj, uplynulo do umučení kněžny Ludmily přes třicet let. Co se dělo po celý ten čas?Ovdovělé kněžny té doby podle zaběhlých zvyklostí odcházely do ústraní. V Ludmilině případě však Bořivova smrt ani zdaleka neznamenala její mocenský konec. Kněžna si podle všeho dál udržela vliv, účastnila se veřejného dění a přebývala na pražském hradišti. Určitě měla silnou motivaci – zajistit přechod vlády na syny, kteří byly v době úmrtí otce ještě nedospělí. Čechy totiž spadly na krátký čas pod přímou vládu velkomoravského knížete Svatopluka, který se nakonec rozešel s Metodějovým učením.
Ludmilin starší syn Spytihněv I. nastoupil na knížecí stolec někdy v roce 894, tedy asi čtyři roky po smrti otce a v čase skonu velkého vládce Svatopluka na Velké Moravě. Podle historika Petra Čorneje je to pro Spytihněva signál, aby se zbavil závislosti na moravských knížatech, a pro svůj cíl našel vlivného spojence ve východofranském panovníkovi Arnulfovi v bavorském Řezně.
Ludmila přežila oba své syny
Po skonu knížete Spytihněva někdy kolem roku 915 nastoupil jeho mladší bratr Vratislav I. Po šesti letech však zemřel též a nechal po sobě vdovu Drahomíru a dva nezletilé syny Václava a Boleslava, které ještě za života otce pomáhala vychovávat babička Ludmila. Zřejmě k velké nelibosti jejich matky pocházející ze slovanské dynastie Stodoranů z Polabí. A tak se předčasným odchodem Vratislava situace v českých zemích neuvěřitelně komplikuje. Shromáždění velmožů proto nejspíš rozhoduje o rozdělení pravomocí mezi Ludmilu a Drahomíru.
Drahomíra, stále ještě pohanská žena, má zastupovat budoucího knížete do okamžiku dospělosti staršího syna Václava, zatímco Ludmile, ctnostné křesťance, je svěřena jeho výchova.
Ambiciózní Drahomíře však rozdělení moci samozřejmě, a proto se rozhodne tvrdě zasáhnout. V okamžiku, kdy Ludmila s vnuky dorazí na knížecí dvorec v Tetíně, vysílá za ní dva vikingské bojovníky Tunnu a Gommona. A ti 19. září 921 jednašedesátiletou kněžnu uškrtí. Pravděpodobným nástrojem vraždy je její vlastní závoj. Způsob usmrcení zřejmě odpovídá zvyklostem pohanů na území Kyjevské Rusi, odkud oba najatí vrahové přišli.
Tělo Ludmily je pohřbeno na starém hřbitově u kostela sv. Jana Nepomuckého. Ano, právě na tom úchvatném místě, které jsme tak podrobně popisovali na začátku.
 |
| Velislavova bible 1340 |
V roce 925 na knížecí stolec konečně usedá schopný a mírumilovnější Václav, starší syn Drahomíry a Vratislava. Ale protože je také vnukem Ludmily, která mu dala křesťanskou výchovu, pokračuje Václav v jejím odkazu.
Svou pohanskou matku Drahomíru v roce 924 zapudí na hradiště v Budči, věnuje se křesťanským skutkům a zvelebuje Čechy. Na znamení díků a úcty nechává převézt ostatky babičky do Prahy a ukládá je v bazilice sv. Jiří na Pražském hradě, pohřebišti prvních Přemyslovců.
Ludmila byla ve 12. století (1143-44) svatořečena. Její kult světice sice zůstává ve stínu sv. Václava, ale rozvíjí se v pražském klášteře benediktinek u sv. Jiří.
