„Cítila jste to, paní?“ Senior navlečený ve vestičce zamrkal na svoji spolucestující.
„Cože? Ne, já rozhodně nic necítila,“ mračila se žena a snažila se udržet svoje dítě, které se neustále rozbíhalo do dveří, v kupé vlaku.„Ale jo; jako když jsme byli mladý… Ta vůně... co mi to jen připomnělo?“
„Nevím, o čem mluvíte,“ zavrtěla se na sedadle žena.
„Ježišmarjá… to musel být, vy víte kdo.“
„Ne.“
„No ten chuligán přece! Ty dredy, mně to bylo hnedka jasný. No jó, marjánka, panečku, ta nás za totáčka držela nad vodou.“
„Co to povídáte?!“ vykřikla žena a rukama zakryla svému dítěti uši.
„Ale nedělejte se.“
„Co si to dovolujete?!“
„Škoda, že se nezdržel, vám by trocha taky prospěla,“ povzdechl si senior a zvedl se.
„Mějte se, mladá dámo.“
