“Zase jsem se neudržel otče.”
“Řekni mi vše.”
“Stalo se to včera. Nejdřív jsem to nechtěl udělat, ale pak jsem uviděl školu a…”
“Mluv dál.”
“Je to strašný otče, bojím se to říct.”
“Pokračuj, viděl jsi školu.”
“Zase mě popad ten pocit, něco uvnitř, vždycky to tak je. Všechny děti už tam byly, čekaly, až školník otevře. Křičely a smály se.”
“Co bylo dál?”
“Nejdřív jsem šel normálně blíž. Pak jsem ji uviděl. Měla na sobě sukni a vlasy spletený do copů, měla v nich červený pentle a taky se smála.”
“A?”
“Podívala se přímo na mě. A to jsem věděl, že je konec. Že to na mě jde.”
“Nešlo to ovládnout?”
“Ne, otče.”
“Takže jsi to udělal jako posledně?”
“Ano, otče. Mrzí mě to.”
“Takže pětkrát otčenáš a vytrháš ten plevel za farou. A zítra budeš sekat latinu. Nemůžeš chodit za školu jen pro to, že ses bláznivě zamiloval do spolužačky, i když je to v tvém věku normální.”
“Nejdřív jsem šel normálně blíž. Pak jsem ji uviděl. Měla na sobě sukni a vlasy spletený do copů, měla v nich červený pentle a taky se smála.”
“A?”
“Podívala se přímo na mě. A to jsem věděl, že je konec. Že to na mě jde.”
“Nešlo to ovládnout?”
“Ne, otče.”
“Takže jsi to udělal jako posledně?”
“Ano, otče. Mrzí mě to.”
“Takže pětkrát otčenáš a vytrháš ten plevel za farou. A zítra budeš sekat latinu. Nemůžeš chodit za školu jen pro to, že ses bláznivě zamiloval do spolužačky, i když je to v tvém věku normální.”
