Moje zcela zřetelné vizuální chaotické snění doplní i jakási vibrace. Všechno pokračuje. Obloha se zatáhne, všude mračna, temno, déšť bičuje cesty i domy a najednou je slyšet divnej zvuk, jako když někdo plácne flákotou masa o kuchyňskou linku a maso pak sjede ještě kousek a skončí na podlaze. Slyším padat žáby.
V Cartigny začal dnes den jinak než obvykle.
Na kole jezdím denně, ale že by mi někdy cestu přehradilo stádo se stovkou ovcí, které se dnes volně procházelo po naší vesnici, to jsem nečekala.
Konec světa přichází, stáda se houfují a mizí kdovíkam.
Jednou už jsem tuhle událost viděla, ale ruku na srdce. Pasáčka ovcí jsem si vždycky spojila jen s pohádkama a nebo výletem s mojí láskou na Malou Fatru, kde jsme spali v ovčím chlívku, když se ovce pokojně pásli na louce.
Jednou už jsem tuhle událost viděla, ale ruku na srdce. Pasáčka ovcí jsem si vždycky spojila jen s pohádkama a nebo výletem s mojí láskou na Malou Fatru, kde jsme spali v ovčím chlívku, když se ovce pokojně pásli na louce.
Výjev dnešního rána zapůsobil na mé smysly jako voda na mlýn.
Představivost udělala svoje a já byla pozornější a vnímavější k okolnímu prostředí než jindy. Zapnu radio, že si spravím ráno hudbou, ale tam do mě šijou co to jde, jak je to s jedním virem, druhým, třetím a kolik úmrtí zase a co se mění a co ne. Neměla jsem to dělat. Příval těchto zpráv nedělá dobře.
Pouštím se raději do smysluplnějších činností. Jenže najednou se na našem dvoře objeví dohromady páv, kočka a bažant.
Čím jsem si zasloužila všechnu tu zvířecí společnost vůbec nevím. Pozoruji tuhle neobvyklou posádku na našem pozemku, jako by se místo měnilo v Archu Noemovu a my se brzo chystali uniknout Potopě světa.
Ze slunečného počasí, které bylo ráno přechází den do deštivého podvečera. A večer zprávy z Martiniku, kde je kamarád. Podařilo se mu doplout, kam chtěl a poznat sám v sobě, to co chtěl. Má úplně jinou společnost, než já tady. Jemu dělají radost krásní kolibříci. Dýchlo na mne slunce a vůně dálek. Zážitky z plavby po Atlantiku zaplnili můj pokoj a když zavřu očí, jako bych tam byla. Jen do chvíle, kdy to chci zaznamenat do příběhu. A tak beru počítač, otevírám stránky a skočí mi tam nejdřív vyhledávač se zprávami. A tam to zas vypadá, jakoby Apokalypsa nastávala. Jen má jinou podobu. Vidím, článek s titulkem: “Na Floridě z nebe padají leguáni”.
Tak dobrou, uvidíme, jak zítra.
Představivost udělala svoje a já byla pozornější a vnímavější k okolnímu prostředí než jindy. Zapnu radio, že si spravím ráno hudbou, ale tam do mě šijou co to jde, jak je to s jedním virem, druhým, třetím a kolik úmrtí zase a co se mění a co ne. Neměla jsem to dělat. Příval těchto zpráv nedělá dobře.
Pouštím se raději do smysluplnějších činností. Jenže najednou se na našem dvoře objeví dohromady páv, kočka a bažant.
Čím jsem si zasloužila všechnu tu zvířecí společnost vůbec nevím. Pozoruji tuhle neobvyklou posádku na našem pozemku, jako by se místo měnilo v Archu Noemovu a my se brzo chystali uniknout Potopě světa.
Ze slunečného počasí, které bylo ráno přechází den do deštivého podvečera. A večer zprávy z Martiniku, kde je kamarád. Podařilo se mu doplout, kam chtěl a poznat sám v sobě, to co chtěl. Má úplně jinou společnost, než já tady. Jemu dělají radost krásní kolibříci. Dýchlo na mne slunce a vůně dálek. Zážitky z plavby po Atlantiku zaplnili můj pokoj a když zavřu očí, jako bych tam byla. Jen do chvíle, kdy to chci zaznamenat do příběhu. A tak beru počítač, otevírám stránky a skočí mi tam nejdřív vyhledávač se zprávami. A tam to zas vypadá, jakoby Apokalypsa nastávala. Jen má jinou podobu. Vidím, článek s titulkem: “Na Floridě z nebe padají leguáni”.
Tak dobrou, uvidíme, jak zítra.
