Ahoooooj, nooooo, ty se ale lísáš, ty máš hlaď, viď? Noooo, pocem, já si tě podrbu.
Já ti dám, že mě podrbeš, to já tě zdrbu. Všem kámoškám vymňoukám, jak jsi mě tu zase nechala samotnou celý den. No podívej se na tu prázdnou misku. No koukej.
No ty si šukulka, pocem, já tě pohladím, Šikulka, všechno krásně jsi zpapala.
No jo fůrt. Běž, támhle máš skříň, tak ji laskavě votevři a dělej. Dvě kapsičky, prosím.
No ty se lísáš, se chceš mazlit, viď? Noooo, hodná, chlupatá. Tlusťoučká.
Já tady pojdu hlady. Šup, dělej už, dvě kapsičky! No, kam déš? Skříň je v chodbě. Proč jdeš do obýváku?
No nééé, ty dneska za mnou i chodíš? No ty jsi slaďouš rozkošnej mourovatej.
No já se okotim. Vona si sedá na gauč. Ne, ne, neber si ten počítač. Zase do něj budeš čumět celej večer a zapomeneš na mě!
Jé ty vrníš! Jonáši, koukej, jak do mě vráží hlavičkou, jak se mazlí.
Já nevrním, já vrčím. Vrážím do tebe, ať jdeš k tý zatracený skříni a ty nic.
Kam déééš? Proč mi zase utíkáš pod postel, tobě zase hrabe.
No tak já nevím, já si snad budu přát být pes, ty maj s lidma víc trpělivosti.
