Kontakt - napsala Míša Štěpánka Sedláčková

Jediné zvuky v prázdném bytě vydávala zapnutá televize. Zpanikařila. Jsou pryč. Její spokojený pocit se vytratil a s ním zmizel i vnitřní hlas, který říkal: „Jsi dobrá. Sehnala jsi všechno, co chtěli.“
Rezignovaně se sesula do sedačky v obýváku a v hlavě jí začaly běhat obvyklé myšlenky: „Podívej se na sebe. Jsi lůzr, nač sáhneš, to zkazíš. Nejsi k ničemu.“
Dokázala si poručit: „Tak dost.“ Ve vzpomínce se vrátila k dnešnímu ránu.
Uviděla je v kuchyni, když si šla uvařit kávu. Vyděsilo ji to tak, že nedokázala ani křičet. Prostě ztuhla. Vypadali podobně jako lidé, ale měli průhledná světélkující těla, lehce tekutá a při pohybu vydávali zvuky jako letní vítr nebo šumící les. 

Když se podívala do jejich zlatavých očí, uklidnila se. Bylo v nich něco, co nedokázala popsat, ale v celém těle cítila neuvěřitelný klid a radost podobnou té, jakou zažívala u moře. Už nestála v kuchyni, ale na pláži, na kůži vnímala paprsky letního slunce a energii, která ji uvnitř rozpalovala stále víc.
Vylekalo ji, když najednou přímo ve své hlavě místo šumění moře uslyšela cizí hlas: „Neradi rušíme vaše blažené pocity, ale intenzivní tepelná energie, kterou jste začala vydávat, nám nedělá dobře.“
Ucítila lehký studený dotek na čele a tiše se sesula k zemi.

Když se probrala, byla jí zima. V hlavě jí šumělo a ten zvuk se najednou převáděl do slov, jako když její děda ladíval staré rádio. Ti dva se vedle ní chvěli asi jako fata morgána na poušti: „Mrzí nás, že vaše tělo ztratilo stabilitu, museli jsme vás v zájmu naší sebezáchovy trochu zchladit.“
Hlavou jí proběhla myšlenka: „Šílím. Slyším je přímo ve své hlavě.“
Znovu vnímala šumění a hlas: „Omlouváme se, že vás zneklidňujeme tímto způsobem komunikace, jiný ale nemáme k dispozici.“
Pohled do jejich očí ji znovu uklidnil a telepatický rozhovor ji přestal vyvádět z míry.
Znovu se rozechvěli a zašuměli v její hlavě: „Jsme tady omylem. Operátor zadal chybné souřadnice. Struktura našich dočasných těl je určena pro kvantovou teleportaci. Podmínky na vaší planetě pro ně nejsou příznivé. Musíme si obezřetně hlídat kritický bod tání, než najdeme způsob, jak se tady adaptovat. Rozumíte?“
Lehce zavrtěla hlavou: „Moc to nechápu. To je nějaká nová televizní show?“
Teď pro změnu nechápavě zašuměli oni: „Tele … co? To je nějaký váš způsob mezihvězdného cestování?“
„Ukážu vám to,“ zvedla se a zapnula televizi, kde právě běžel jeden z dílů Star Treku.
„Zajímavé,“ zašuměli znovu. „My se ale potřebujeme ochránit před vším, co by mohlo aktivovat bod zvratu, protože zde nemáme k dispozici transformační kapsle. Zvláště nebezpečná je pro nás vnitřní tepelná rezonance. Potřebujeme co nejvíce informací o místě, kde se právě nacházíme. Především nás zajímá vše, co nějak souvisí s teplotními procesy. Taky potřebujeme přesné souřadnice, abychom mohli vypočítat návratový bod.“
„Pořád tomu moc nerozumím, ale mohla bych zajít do univerzitní knihovny,“ nabídla se.
Před odchodem důkladně zatemnila a vypnula veškeré přístroje v kuchyni, které by mohly vydávat sálavé teplo.

Udělala úplně všechno, co bylo v jejích silách, a přesto teď byli pryč. 

Vzdychla, zvedla se z gauče a roztáhla žaluzie. Už nebyl důvod zatemňovat. Sluneční paprsky se roztančily po místnosti a na zemi před televizí začaly podivně poskakovat. Přišla blíž a uviděla dvě maličké zmenšující se hromádky světélkujícího želé, kterých si předtím nevšimla.
Najednou se z televize ozvalo: „Zavolej, jsme žhavé, jsme sexy. Rozpálíme tě do běla.“
Zbytky želé zašuměly jako les, kterým proběhl letní vítr, a zbyly z nich jen dvě loužičky.
Překvapeně se posadila vedle nich na podlahu a zkoumavě si je prohlížela: „Takže tohle jsou dva mrtví mimozemšťané a zabila je reklama na erotickou linku.“ 

Nevěřícně potřásla hlavou.
„No, co se dá dělat, blízká setkání třetího druhu se konat nebudou,“ zvedla se a šla do kuchyně pro hadr. Musí je důkladně vytřít, aby na dřevěné podlaze neudělali fleky.

Zadání:

Dopište příběh, který začíná větou: "Přišla domů a viděla oba mrtvé."