Laureát - napsal Michal Hejna

Fosforeskující kotě

Stál na místě, které je Mekkou všech vědců.

Právě převzal Nobelovu cenu za své objevy v oblasti genetiky. Fosforeskující kočka či průhledná myš ale byly pouze začátek, plánů měl ještě mnoho. 

Děkoval rodičům za vychování, manželce za podpor a kolegům za spolupráci. 

Když si proslov připravoval, přemýšlel, má-li poděkovat i té staré čarodějnici přírodopisářce Kindlové, která mu připravila jedno z největších ponížení v životě... Ale díky ní zde teď stojí.
Je tomu už skoro čtyřicet let, kdy dostali ve škole úkol, napsat referát o svém oblíbeném domácím mazlíčkovi. 

Zatímco spolužáci nudili morčaty a rybičkami, nechal se tenkrát trochu unést a vymyslel zvíře roztomilé jako králíček, věrné a hravé jako pes, přítulné jako kočka, dorůstající velikosti prasete, s masem chuti lososa, a pozor, ne se dvěma, ale se čtyřmi ledvinkami. 

Svůj referát tenkrát nedočetl. Učitelka mu dala pětku, a navíc se mu vysmála. Její sžíravé poznámky slyší ještě teď a spolužáci se mu pak dlouho posmívali. 

Je fakt, že se ho ve vědecké práci hodně motivovalo dokázat jí, že takové zvíře existovat může. Ale ne, v proslovu té plesnivé bábě rozhodně děkovat nebude.