má láska se ho netýká
je příčinou mých nesnází
a v srdci se mi prochází
Zná pozpátku a zpaměti
svět roztodivné havěti
co dělá, tomu rozumí
tak proč to se mnou neumí
Když na něm zrakem spočinu
tak řekne ňákou koninu
a pozpátku se vytratí
a půl roku se nevrátí
Možná mě nechce, možná se bojí
možná se z dávné lásky hojí
já ale sním, že jednou zrána
řekne mi: Moje milovaná
Jsem věrná koule na noze
jsem šíp, co míří k obloze
jsem had, co číhá v záloze
jsem páté kolo u vozu
….
Však jednou pošlu poslíčky
jsi volný, konec honičky
můj žár snad býval veliký
však teď mám ráda králíky...
On usměje se bezděčně
a posadí se konečně
na pelest u mý postele
a budem staří přátelé
