Někde venku za padesát let - napsal Martin Tomášek

Co je to s těmi lidmi je? Někdo se bojí udělat krok, má neurovnané pohyby, jakoby měl někam spadnout. Jiný se zase rozhlíži kolem sebe, jako by viděl něco, co ve skutečnosti neexistuje. A všichni mají obličej zakrytý zvláštními mohutnými brýlemi a usmívají se... 

Na internetu jsem četl, že v o2 univerzum je výstava s názvem Virtuální realita budoucnosti, což mě jako bývalého technologa zajímalo. A tak jsem se tam šel podívat. 

„Dobrý den pane,“ oslovil mě muž stojící u stánku s virtuálními brýlemi.
„Vzhledem k tomu, že jste přišel rovnou k našemu stánku, dovolte, začal s prezentací.“
„Začněte.“
„Málem bych zapomněl tohle nám, vyplňte, ať víme co jeden od druhého, chceme.“
Řekl mladík a podal staříkovi jednostránkový formulář i s propiskou.
Stařík byl zpět i s vyplněným formulářem za deset minut.
Mladík si od něj papír vzal, usmál se.
„Pán se, vyzná,“ odložil papír a začal. „Máme tu pro vás naší horkou novinku.“
„Když si, nasadíte tyhle brýle, uvidíte tam přítomnost současnost i budoucnost virtuální reality v oblasti mezilidských vztahů. Představují vám náš přelomový program K 01. Vy jí ovšem, můžete pojmenovat, jak chcete, jak bude vzdělaná nebo inteligentní, bude záležet na tom kolik jí, budete věnovat času normálně to, neděláme, ale v rámci této výstavy jsme se rozhodli všem návštěvníkům naše brýle zapůjčit s tím, že než tu skončíme tak nám je vrátíte, nebo je zaplatíte a budou vaše.“

Stařík přikývl, vzal si od mladíka jejich horkou novinku a odešel.
O hodinu později si je doma nasadil.
„Dobrý den jmenuji se K01 a budu tvoje virtuální společnice, co po mě chceš?“
„Dobrý den jmenuji se František Čermák, ale říkej mi Františku… “

O měsíc později se stařík vrátil k mladíkovu stanu: „Tak co pane jak jste si užil náš program?“
Stařík se hořce usmál.
„Vše bylo, jak jste řekl, ale program si nekoupím.“
„Proč.“
„Protože má jednu zásadní chybu.“
„Jakou?“
„Žena je to nejkrásnější, co chlap může v životě mít, jenže já si vždycky vybral vždycky špatně tak jsem si řekl, že raději zůstanu po zbytek života sám.“
„Ta vaše žena je téměř ideální, ale nemůžete se jí dotknout vlastně, můžete, ale necítíte ženské živočišné teplo nebo si na ni tak zvyknete, že když pak sundáte, brýle všechno zmizí, a to není pro člověka jako já dobré.“
Mladík se smutně usmál. „Máte pravdu…“

 m se kvůli té virtuální realitě vydal rovnou tam...