Netradiční holčičí sen - napsala Lucie Hofmanová

Nejzajímavější zážitek mého života nebo nevšední? Pro mě splněný holčičí sen. Sice trochu netradiční, jen ne pro holku, co vyrostla mezi kluky a v auto-moto prostředí. Od mala jsem se sem tam octla v dílně, kde se opravovala auta a motorky nebo na rallyových závodech. Hold zlobivá dcera automechanika, kterou mamka vždy raději poslala někam ven s taťkou. A tak mám tak trochu některé typické zvuky naposlouchané. Jakmile projede netradiční auto nebo motorka, hned zbystřím. Zbožňuji rallye, závodní i historická auta a hezké motorky. Sem tam se zajímám i o jejich historii. Obzvláště, když mají tu naši českou.

Loni v létě jsme pro nás typicky v sobotu přijeli na barák po babičce a dědovi. Jako vždy jsme vjeli dovnitř do dvora, odkud není vidět, co se děje venku za vraty. Bylo krásné letní dopoledne a svítilo sluníčko. Užívali jsme si krásného počasí a pomalu se rozkoukávali, jaká činnost bude potřeba udělat, asi něco na zahrádce. 

Vtom najednou slyším ze vsi netradiční vrrrn. Zpozorněla jsem a říkám si: „To není jen tak něco.“ Bylo poznat, že ten hluboký zvuk je plný kobyl. 

Kouknu na sestru a ta mi povídá: „Slyšelas? Co, to bylo?“ 

Říkám jí: „No, to nevím, každopádně žádný místní to nebude, to tady nejezdí. Takhle nakrmený!“

Zvědavé jdeme ven před vrata a rozhlížíme se, doleva nic a vpravo viděla sestra zelené Porsche, které zastavilo na panelce před vraty mé kamarádky. Vystoupil vysoký chlápek a říkám si, to bude asi její manžel. 

Po chvíli se otevřely i dveře spolujezdce a vystoupila kamarádka. 

Tak povídám: „Pojď to je Verča jdeme ji pozdravit.“ 

Přišly jsme a kamarádka se divila, jak jsme věděly, že přijela. 

Říkám s úsměvem: „Se nediv, to nejde přeslechnout, když přijedeš tímhle, takový zvuk tady ve vsi jen tak neslyšíš.“ 

I sestra se mohla smíchy potrhat. Kamarádka nechápala a nebyla z jízdy vůbec nadšená, prý nepohodlné auto a už vůbec ne pro rodinu. Vzadu sotva napasované dětské sedačky plus vezli babičce sazenice rajčat. Auto vůbec nepruží, tvrdý je to. Tak jí říkám, je vidět, že nevíš, v čem jsi přijela. Tohle je můj sen svézt se v tomhle autě. Ta nelenila a hned řekla manželovi, aby nás svezl, že my oceníme víc ten půjčený skvost, než ona s dcerami. 

A pravdu měla. 

Museli jsme jet po jednom, napřed já, pak se svezla sestra. 

Objeli jsme jen dvě vesnice kolem, ale zato po vlnité silnici plné zatáček. Pro mě neskutečný zážitek, hlavně ten odpich. Jak mě to s prvním pořádným sešlápnutím plynu zasadilo do sedačky a nešlo se pohnout dopředu. Pecka!

Porschátko sedělo krásně přidřepnuté k silnici v každé zatáčce. A ten zvuk! S obrovským respektem jsem hltala požitek z té jízdy. Chvílema radost a chvílema strach, když jsme jeli rychleji. Samozřejmě jel kamarádky manžel ohleduplně k provozu. Můj zadek se svezl v autě, které znám jen z rallye nebo časopisů či výstav. V podstatě z jednoho obyčejného víkendového dne se stal jeden z mých splněných snů. Nešlo o to, svézt se v drahém autě. Ale v autě, které má velkou historii, na silnici krásně sedí, je netypické a má své typické rysy. A hlavně počátek má u nás v republice. 

Tak to je můj nejzajímavější zážitek, pro někoho nic neříkající, pro někoho možná obyčejný. 

Pro mě splněný sen.


















Háčky k příběhy Lucky:

Za humny je kobyla
Aneta Beranová 

Teplý vzduch se kolem nás jen tetelí. Horko k padnutí. Místo toho, aby si k nám děda přisedl na lavičku, už zase běhá po zahradě a zkoumá, kde by do čeho píchnul. Nepotřebují slepice vylepšit kurník? Opravdu nám osm záhonů jahod bude stačit? A co okurky? Bude jich dost na dalších deset let? Zkrátka víkend jako jindy. Když v tom to slyším. Dunivý, hrčivý zvuk. Se ségrou zpozorníme. Odkojené v dílně automechanika víme, že tady po vsi takhle vykrmenýho nic nejezdí. Burácivý zvuk řeže vzduch a stále se přibližuje. V mém těle se začíná rozlívat adrenalin. 

„To je bouřka“, říká uznale ségra. „To bude Porsche,“ dodává. Hned jak to dořekla, vyhrne se ze zatáčky majestátní kus, rovných 500 koní.

Štěstí jezdí po čtyřech

Simona Vlčková

„Šlápni na to!“ křiknu na Jirku.

„Teď nás čeká dlouhá rovinka, tak se nemusíš ničeho bát,“ dodám s úsměvem a upřu oči na silnici před námi.

Stromy a patníky kolem ní splývají do jedné velké šmouhy. Zavřu oči a užívám si zvuk dokonale sestrojeného vozu. No jo, Porsche a česká kvalita. To se pozná. Kobyly pod kapotou spokojeně řehtají a kola kmitají kolem své osy. V tu chvíli se do toho Jirka konečně opře. Fyzické zákony zafungují a já cítím, jak mě tlak při zrychlení auta zatlačí do sedačky. Vůně benzinu mě při tom přenese zpět do garáže v našem domě, kde jsem taťkovi tak často ochotně asistovala při montování.

Pane bože, ono se to vážně děje, usmívám se v duchu. Dočkala jsem se. Tolik let sním o tom, až se v takovém fáru jednou projedu. A teď je to tady. Všechny buňky v mém těle jsou napnuté jak struny před prasknutím. S každým nádechem do sebe nasávám atmosféru nespoutané jízdy. Mám pocit, že štěstím snad exploduju.

„Aaaaahooooj,“ volám z okýnka, kterým proudí dovnitř letní vítr a cuchá mi vlasy.

Nakrmená kára za humny

Monika Řezáčová  

Tak si to představte. Sobota ráno. Vy se vzbudíte a s celou rodinkou vyrazíte na chalupu. Co tam? Je celkem teplo, tak budem něco dělat na zahrádce? Možná. A v tom to uslyšíte. Vrrrrm vrrrm. Otáčím se na ségru. „Slyšíš to?“
„Jo!“ vydechne a v očích jí zajiskří vzrušením.
„Tady ve vsi ale nikdo nic takovýho nemá.“
„No to nemá.“ Usměje se a společně se už ženeme ze vrat ven.
Fakt, že jo. Stojí tam. Krásný zelený Porsche třídy XY, s pěti válci, zlatým karburátorem a pohonem na všechny čtyři (Odborný auto-moto pindy). Abyste pochopily, obě dvě jsme vyrůstaly v rodině nadšeného automechanika, takže víc než o panenky a šminky jsme se zajímaly o objemy motorů, vstřikování a pneumatiky. A teď tu stál tenhle mazlík hned u našich vrat.

Holky, co milují auta

Isabela Šilhová

Nezvyklý zvuk motoru rozrazil poklidnou atmosféru začínajícího víkendu. Z auta vykládáme právě zakoupené sazenice a babi s dědou už se těší, jak pohneme se záhumenkem. Ale to je to poslední, co nás teď se sestrou zajímá. Vytřeštíme na sebe oči a vypadne z nás téměř jednohlasně: „Slyšelas to?“ Vrháme se k vratům a srdce nám bijí jako na poplach. Ano, je to ono: Porsche XXX. Otevřou se dveře u řidiče a z nich vyklouzne štíhlá nožka. „Jiřino?“ Nemůžeme uvěřit vlastním očím. Sen holek, které vyrůstaly uprostřed hřmění motorů zaparkoval přímo před stavením.