Jaký je tvůj názor na socialismus?
No, to je poměrně složitá otázka.
No, to je poměrně složitá otázka.
Jako jestli se ti líbil?
V době, kdy jsme žili v socialismu, jsme byli tak trochu jako zvířátka v zoo. Zvířátkům v zoo třeba svoboda nechybí, protože ji neznají. My jsme v socialismu spoustu věcí neznali, a proto nám nechyběly.
Aha. Takže to pro tebe bylo normální.
Ano, bylo to pro mě normální.
Bylo něco lepší než teď? Tím myslím, jak si to myslíš teď.
Pro mě to lepší asi nebylo, i když mládí jsem měl svým
způsobem bezstarostnější. Protože v životě spolu souvisí svoboda a
zodpovědnost. Byl jsem v mnoha věcech méně svobodný než teď, mohl jsem sehnat
míň věcí, ale zase jsem měl míň starostí, protože tehdy třeba neexistovali
nezaměstnaní.
Bylo obecně ve všem hodně méně možností. Třeba jsme neznali spoustu zahraničního ovoce, protože se spousta věcí nemohla dovážet. A také některé věci, které se u nás vyráběly, ale nestíhaly se vyrábět, se nedaly sehnat. Takovým typickým příkladem, co se třeba strašně těžko sháněl, byl toaletní papír.
Tak to muselo být hrozný!
Občas se na tohle používaly i noviny.
Byla nějaká školní omezení chování?
No, obecně měli rodiče větší respekt k učitelům a autoritám, a tak se učitelé cítili silnější. Za mě bylo normální i dostat od učitele pár facek. No, to je složitý. Učitelé si na žáky mohli víc dovolovat a žáci se v tom naučili víc chodit a orientovat se a zvládnout to.
Co socialismus a cestování, byla u toho nějaká omezení?
Cestování, to byla úplná tragédie. Pokud se cestovalo po Česku, tak autobusy skoro nejezdily o víkendech, vlaky mívaly zpoždění, když se jelo do Tater, tak třeba i tři-čtyři hodiny zpoždění. A co se týká cestování do zahraničí, do jiných socialistických zemí se smělo cestovat, ale bylo tam spousta omezení, musela se předem vyplnit celní prohlášení, kontrolovalo se, kolik vezeš peněz, a ne všechno, co sis v zahraničí koupil, sis mohl dovézt domů. A co se týká ostatních, nesocialistických států, včetně Jugoslávie, tak na to bylo potřeba tolik povolení, že to dostali jen někteří a spíš výjimečně. A ještě museli zažádat o devizový příslib, protože si nesměli koupit ani ty peníze.
Jak se žilo na vesnici?
Já jsem na vesnici nežil, ale obecně si myslím, že se na vesnici žilo mnohem lehčeji než teď, protože obchody patřily celostátním podnikům a nemusely si na sebe zrovna vydělat, takže na vesnici byly i obchody, což dneska, mám dojem, je spíše výjimka. Na druhou stranu spojení do města bylo asi horší než dnes.
Jak se žilo ve městě?
Ve městě to bylo asi jednodušší než na vesnici. Ale ve městě ty možnosti vyžití jako kroužky, sportování, kina, divadla a tak podobně… bylo jich míň než dnes, ale podstatně větší možnosti než na vesnici.
Jak to bylo s obchody? Jak to bylo jednoduché nebo těžké, třeba jít na nákup?
No, dost často byl problém, že bylo něco vyprodáno, nebo to zrovna nebylo. A bylo to často tako jako, jak bych to řekl, takovými zlozvyky prodavačů. Že aby jim nezbyl chleba, tak ho objednali třeba míň, takže se musel chleba na víkend nakupovat třeba už ve čtvrtek, cestou z práce. Obecně se dá říct, že obchody většinou zavíraly v pět nebo šest odpoledne. A v neděli vůbec žádné obchody a v sobotu jenom dopoledne.
Jak vypadaly obchody zvenku?
Zjednodušeně řečeno jednotně. Že už zdálky jsi viděla, že když je to červenobílý, byla to pravděpodobně masna nebo řeznictví, když to bylo žlutohnědý, tak to bude pekárna, cukrárna, nebo něco takovýho… No prostě, stejný obchody se podobaly téměř všude.
Byly nějaké povinnosti navíc pro středoškoláky?
No, pro základní školy míň, pro středoškoláky víc. Platilo, že co řekla škola, popřípadě učitel, to je zákon. Takže když škola nařídila, že třeba o prázdninách musíš mít brigádu, tak sis musel najít brigádu, nebo jsme taky koncem prázdnin odjížděli a měli jsme třeba o dva týdny kratší prázdniny, protože jsme jeli třeba na chmel, museli jsme sklízet chmel... Během školního roku, když bylo potřeba, tak se chodilo sklízet třeba mrkev, brambory, co bylo potřeba. Tam mohli nařídit školákům cokoliv.
A co pro základoškoláky?
No, byly tam povinnosti, který si dnes ani neumíte představit. Často to bylo spíš formou zákazů. Protože povinnost třeba bylo být řádně upravenej, což se v překladu učitelů rovnalo, že se třeba nikdo nesměl malovat, nebo že nesměl mít obarvené vlasy… Tak to hlavně platilo pro ty vyšší třídy, pro osmáky deváťáky… rodiče ani neměli možnost tak jednoduše děti omlouvat ze školy jako dnes. To se třeba víc potřebovalo lékařské potvrzení.
Učilo se něco jiného než dnes?
Určitě se od té doby lidé spoustu věcí dozvěděli, takže po odborné stránce se něco učilo jednodušeji nebo dneska víme, že už to nebyla úplně pravda, spousta otázek politických, třeba jako dějepis, se učila tendenčně, takže nás třeba učili, že když začínala druhá světová válka, že Sovětský svaz byl na hranicích, připravený nám pomoci.
Vždyť to není pravda???
Ale to nás učili. A mysleli si, že jsme tak blbí, že si nevšimneme, že v tu dobu jsme se Sovětským svazem neměli vůbec společné hranice. Pomoc Polsku Sovětským svazem znamenala, že ho okupovali stejně, možná v některých směrech ještě hůře než Němci. Takže ano, některé věci se opravdu učily jinak. Spousta věcí se dnes učí, řekl bych, zábavněji, protože třeba ve zpěvu jsme se neučili moderní písničky, my jsme se učili starý lidový písničky, v tom lepším případě, a v tom horším případě nás zkoušeli, jestli umíme text sovětské hymny, Internacionály, Písně práce a jiných politicky upřednostňovaných písní.
Tak: Hudebka byla nuda. Shrnula jsem to. Máme to!
