V prostorné kanceláři stojí honosný psací stůl, u nějž sedí mladík v bohatě zdobené vojenské uniformě. Za ním visí z každé strany jeden portrét v nadživotním velikosti. Na tom vpravo vidíme staršího zachmuřeného muže, na tom vlevo téhož mladíka jako za stolem. Zatímco mladík na obraze hledí rozvážně před sebe, jeho živý předobraz nervózně poklepává prsty na desku ebenového stolu.
Konečně se otevírají dveře a do kanceláře vstupuje starší muž v méně slavnostní uniformě.
„Chtěl jste se mnou mluvit, generále?“
„Jistě, doktore, a nedělejte překvapeného. Jaké pro mě máte zprávy?“
„Obávám se, že ne moc pozitivní.“
„Tím chcete říct, že ani jedna z třiceti šesti…“
„Ano, ani jedna z třiceti šesti žen vám zatím zase nedá následníka. Asi to pro vás bude slabá útěcha, ale s neplodností bojuje celý ostrov. Zkoušíme přijít na to, čím to je a zatím jsme našli několik faktorů, které by na to mohly mít vliv. Tak za prvé, ty povinné uniformy, v našem horkém prostředí se v těch těsných a teplých kalhotách přehřívají varlata a trpí tím kvalita spermatu.“
„Na to zapomeňte, povinná uniforma posiluje národní sebeuvědomění a kvůli nějakým nepodloženým domněnkám ji rušit nebudeme.“
„Tak zrovna tohle úplně domněnka není,“ pomyslel si doktor, „na druhou stranu, uniformy budou za chvíli ten nejmenší problém. Když se totiž před lety objevily ve světě úplně nové infekční nemoci, rozhodl se otec současného diktátora pro úplnou izolaci ostrova. Doktor se mu tehdy snažil vysvětlit, že to není rozumné řešení, protože se může stát, že až jednou někdo izolaci zruší, bude obyvatelům ostrova chybět imunita vůči jinde běžným nemocem a můžou skončit jako před dávnými staletími indiáni v Jižní Americe. Tento názor ho málem stál život a od té doby si pamatoval, že se diktátorům neodporuje. Vzhledem k tomu, že není ostrov ve výrobě látek ani zdaleka soběstačný, budou za pár let pravděpodobně chodit všichni nazí.“
„Pak jsou zde ještě další faktory většinou zaviněné vnějšími nepřáteli,“ pokračoval doktor již nahlas, „závidějí nám naši prosperitu pod vaším vedením. Svou roli hraje nevyvážená strava a občasná mírná podvýživa. Tím, jak stoupá hladina oceánu, začíná při průsaku slané vody degradovat zemědělská půda v úrodných nížinách. Mořská voda se tam také mísí do zdrojů sladké vody, což při zavlažování degradaci ještě zrychluje. Dlouhodobý nadměrný rybolov zdecimoval rybí populaci v příbřežních vodách a pomalu mizí i sladkovodní ryby. Zde je na vině i program vašeho otce, který měl za cíl naopak snížit přelidňování ostrova. Jak si jistě pamatujete, byl to ten program, při němž se do pitné vody přimíchával brom a hormonální antikoncepce. Oboje se koncentrovalo ve sladké vodě a jak se ukazuje, pomalu se díky jejich dlouhodobému působení snižuje rozdíl mezi pohlavími u vodních živočichů. To má velký dopad na jejich rozmnožování. A my se domníváme, že něco podobného může nastávat u dlouhodobého užívání této vody i u lidí.“
„Chtěl jste se mnou mluvit, generále?“
„Jistě, doktore, a nedělejte překvapeného. Jaké pro mě máte zprávy?“
„Obávám se, že ne moc pozitivní.“
„Tím chcete říct, že ani jedna z třiceti šesti…“
„Ano, ani jedna z třiceti šesti žen vám zatím zase nedá následníka. Asi to pro vás bude slabá útěcha, ale s neplodností bojuje celý ostrov. Zkoušíme přijít na to, čím to je a zatím jsme našli několik faktorů, které by na to mohly mít vliv. Tak za prvé, ty povinné uniformy, v našem horkém prostředí se v těch těsných a teplých kalhotách přehřívají varlata a trpí tím kvalita spermatu.“
„Na to zapomeňte, povinná uniforma posiluje národní sebeuvědomění a kvůli nějakým nepodloženým domněnkám ji rušit nebudeme.“
„Tak zrovna tohle úplně domněnka není,“ pomyslel si doktor, „na druhou stranu, uniformy budou za chvíli ten nejmenší problém. Když se totiž před lety objevily ve světě úplně nové infekční nemoci, rozhodl se otec současného diktátora pro úplnou izolaci ostrova. Doktor se mu tehdy snažil vysvětlit, že to není rozumné řešení, protože se může stát, že až jednou někdo izolaci zruší, bude obyvatelům ostrova chybět imunita vůči jinde běžným nemocem a můžou skončit jako před dávnými staletími indiáni v Jižní Americe. Tento názor ho málem stál život a od té doby si pamatoval, že se diktátorům neodporuje. Vzhledem k tomu, že není ostrov ve výrobě látek ani zdaleka soběstačný, budou za pár let pravděpodobně chodit všichni nazí.“
„Pak jsou zde ještě další faktory většinou zaviněné vnějšími nepřáteli,“ pokračoval doktor již nahlas, „závidějí nám naši prosperitu pod vaším vedením. Svou roli hraje nevyvážená strava a občasná mírná podvýživa. Tím, jak stoupá hladina oceánu, začíná při průsaku slané vody degradovat zemědělská půda v úrodných nížinách. Mořská voda se tam také mísí do zdrojů sladké vody, což při zavlažování degradaci ještě zrychluje. Dlouhodobý nadměrný rybolov zdecimoval rybí populaci v příbřežních vodách a pomalu mizí i sladkovodní ryby. Zde je na vině i program vašeho otce, který měl za cíl naopak snížit přelidňování ostrova. Jak si jistě pamatujete, byl to ten program, při němž se do pitné vody přimíchával brom a hormonální antikoncepce. Oboje se koncentrovalo ve sladké vodě a jak se ukazuje, pomalu se díky jejich dlouhodobému působení snižuje rozdíl mezi pohlavími u vodních živočichů. To má velký dopad na jejich rozmnožování. A my se domníváme, že něco podobného může nastávat u dlouhodobého užívání této vody i u lidí.“
„Doktore, to jsou všechno jen vaše vědecké řeči. Já jsem si udělal vlastní rešerši. To koukáte, co? Nejste jediný, kdo dokáže používat učené výrazy.“Doktorovi se zdálo, že na diktátorově tváři se objevil ještě samolibější výraz než obvykle, bylo-li to vůbec možné.
„Tak tedy, udělal jsem si rešerši toho, jak se to dělá jinde, a myslím si, že na to jdeme moc složitě.“
„Ja…, ja… jak složitě?“ zakoktal doktor zděšeně nad očekávanými nadcházejícími událostmi.
„No prostě složitě, znáte to, vajíčko, spermie, ovulace a tak. Věděl jste ale, že to jde i jinak? Třeba mšice, pijavenky, ale i někteří žraloci a plazy se dokážou rozmnožovat samobřezostí, takže samice nepotřebují vůbec oplodnit vejce samcem. To by se mi teda moc nelíbilo. Ale třeba žahavci se rozmnožují pučením. Představte si, že na nich pomalu roste výčnělek, který se nakonec oddělí jako geneticky identický klon.“
Generál se zasnil. Jako správný diktátor samozřejmě miloval svůj lid, hlavně jednu jeho polovinu a z ní ještě tu buclatější část.
Na druhé straně představa, že by nemusel ředit své geny s nějakými podřadnými samičími a mohl produkovat identické malé diktátorky, ho okouzlila.
„A teď pozor, doktore,“ nadechl se ke grandióznímu finále své řeči, „jak se množí buňky? Dělením. Z čeho se skládá člověk? Z buněk. Co z toho plyne? Logicky, že člověk se může taky množit dělením. To je cesta, kterou se do budoucna ubírat. Začněte na tom pracovat a příští pátek mi přijďte říct, jak jste pokročil.“
Na písčité pláži nejmenovaného ostrova sedí nehnutě muž a dívá se k obzoru.
„A teď pozor, doktore,“ nadechl se ke grandióznímu finále své řeči, „jak se množí buňky? Dělením. Z čeho se skládá člověk? Z buněk. Co z toho plyne? Logicky, že člověk se může taky množit dělením. To je cesta, kterou se do budoucna ubírat. Začněte na tom pracovat a příští pátek mi přijďte říct, jak jste pokročil.“
Na písčité pláži nejmenovaného ostrova sedí nehnutě muž a dívá se k obzoru.
Blíží se pátek a on zatím vůbec na nic nepřišel.
