„Ahoj zlato, už jsi mi chyběl.“
„To je dost, že jdeš. Ale… Ty jsi snad zhubnul?“
„Jak to jako myslíš?“
„Mám pocit, že je tu nějak moc prostoru. No jasně, máš zoubky nějaké obroušené. Že tys lezl do cizích dírek.“
„Za co mě máš, drahouši? Já nejsem jako ti druzí ze svazku, co vlezou všude. Já odmykám jen tvoje dveře. Jen jestli tebe nevykotlal někdo jiný…“
„No dovol! Do mě patříš jenom ty. Tak už sebou přece otoč, cukrouši, ať neztrácíme čas.“