A tak mu chci vzkázat, že potřebuji, aby byl pevný ve svých postojích a přitom laskavý.
Aby nepodléhal všem mým rozmarům, ale zároveň mě bral za všech okolností vážně.
Aby dokázal vnímat, kdy mi dát prostor a kdy říct dost. Protože já potřebuji vědět, kde jsou jeho osobní hranice.
Aby pochopil, že když stojím na své straně, neznamená to, že stojím proti němu. Naopak. Očekávám, že i on dokáže stejným způsobem stát na té své.
Aby rozuměl tomu, že mě nemůže vlastnit, ale přesto mu můžu patřit. Protože ani já ho nebudu chtít vlastnit, ale potřebuji vnímat, že k sobě patříme.
Aby věděl, že jsem místy sešívaná a místy děravá, že potřebuji objetí a něhu, abych se cítila v bezpečí, protože teprve pak s ním můžu být sama sebou.
Aby byl otevřený, protože pak může objevit i věci, které nečekal.
Aby chápal, že i když mu budu důvěřovat a budu ho mít ráda, neznamená to, že vždycky dostane, co chce. Možná dokonce často dostane i to, co nechce, nebo o čem ani netušil, že by to mohl chtít.
Aby byl připravený, že ho pravděpodobně někdy zraním. Ne proto, že mu budu chtít ublížit, ale proto, že jsem sama zraněná.
Aby dokázal říct nevím nebo nechci a neobhajoval se. Protože ani já to nebudu dělat, když taková slova vyslovím.
Aby věděl, že dar slova jsme dostali proto, abychom si lépe rozuměli, ne proto, abychom vytvářeli nedorozumění.
Hlavně ale, aby věděl, že když se rozhodnu s ním být, tak ne proto, že se bojím být sama, ale proto, že chci být s ním a jsem připravená přijmout ho takového, jaký je. A přesto, nebo právě proto, ho dokážu pustit, kdyby se jednou rozhodl odejít.
Kdyby si to náhodou nepřečetl, tak až ho někde potkáte, vyřiďte mu to.
