„To víš, kamarádka je kamarádka, tu nemůžu odmítnout,“ chabě se brání Monika. „Ale už se mě neptá, jestli ji manžel miluje, protože ji právě opustil. Zase chce ale vědět, jak ho dostat zpátky.“
„A kam jsi ji poslala?“ směje se Milan. „S tou její povahou už to lepší nebude, od té uteče každej chlap!“ dodá. „I když figuru má výstavní, a ty kozy…“ zasní se.
„To asi uteče, máš pravdu,“ připouští Monika. „Ale horší je, že když jsme to probraly, rozhodla se, že se nechá předělat na chlapa, ti to mají jednodušší.“
„No, to tak určitě!“ zuří Milan v duchu, „ty ztvrdneš u karet do noci a já zase ztvrdnu v posteli sám. O večeři ani nemluvím."
V jedné ruce chleba se sádlem, ve druhé pivo, sedí Milan v obýváku a zamyšleně pozoruje terárium se dvěma velkými šneky. Skleněné stěny jsou už skoro neprůhledné od slizu a hlíny.
„A už zase bude muset likvidovat vajíčka, než se to všechno vylíhne. Asi nedělají nic jinýho, než že šoustají,“ pomyslí si závistivě.
Moničin monolog mu šumí kolem uší, trable jejích kamarádek už zná zpaměti.
A že se ta její blond kamoška nechá předělat na chlapa? To je teda škoda, ty kozy má fakt výstavní, hned by si dal říct. Nakonec, jaký by to asi bylo nechat se předělat na ženskou? Dal by si udělat krásný prsa, každou chvíli by si na ně mohl sáhnout a polaskat je… bůhví, jestli by ho to ale jako ženskou tak bavilo.
A koho ze svých kamarádů by si vybral do postele? No fuj, to jsou úvahy… že by Honzu? Ten má pořádný vybavení, to by mohlo stát za to. Ale je to kurevník, střídá baby po týdnu.
„Už začínám uvažovat jako ženská,“ zděsí se Milan. Kdyby to tak šlo nějak udělat dohromady… aby mohl být i baba i chlap … očima stále bloudí po teráriu se šnekama… to je nápad! Hermafrodit! Ten má z obojího, mohl by mít kozy a všechno ostatní si nechat. Mohl by to střídat s Monikou i s Honzou, to by byl mazec!
„Tak já se ti svěřuju se svýma pocitama a ty si tady klidně sedíš s pivem a s erekcí a čumíš na šneky místo, abys mi poradil!“ vrací Monika Milana do reality. Milan jen nerad odvrací zrak od pářících se šneků. Ale když se podívá na Moniku, v jeho očích se zračí pevné rozhodnutí.
----------------------------
Za jejího mládí, kdy se ještě lidé dělili na muže a ženy, karta srdcového krále ukazovala milovaného a milujícího muže. Před dobou, kdy změna pohlaví začala být možná a časem až příliš snadná. V době, kdy končila doba dvou pohlaví, muže a ženy.
Monika nesouhlasně potřese hlavou, dodnes tomu moc nerozumí. Ještě by chápala přechod z muže v ženu a naopak, ale bezpohlavní „ONO“? Nebo třetí, páté, dvacáté pohlaví?
Koneckonců, dnes už by jí to nemělo tak rozčilovat, jako kdysi. Dnes dostane na pokoj novou spolubydlící. Aspoň doufá, že to bude žena.
Monika se pořád ještě cítí být ženou, ale teď, kdy už je jí 90 let, to stejně nikoho nezajímá. Spíš naopak, před mladými by se styděla říct, že celý život měla jen jedno pohlaví. Její manžel Milan už před lety začal s velkou chutí pohlaví vyměňovat, zvlášť pak v době, kdy už to celé proplácela pojišťovna a zákroky přestaly být krvavě drastické. Moniku nebavilo žít s ním jako s ženou, ani jako s jakýmsi hybridem středního rodu. Milovala ho jako muže, jako svého srdcového krále. Ale ten už dávno zmizel někde se svými bezpohlavními, nebo snad vícepohlavními přáteli.
Do pokoje vchází pečovatelka a na sedačce veze cizí ženu. V první chvíli pocítí Monika zklamání. Žena je docela sympatická, ale na strhané vrásčité tváři je vidět, že je po mnoha proměnách hodně zdevastovaná. Snad jen na těle, snad duše zůstala zdravá a budou si mít co říct, doufá Monika.
Znovu si ženu prohlédne a zneklidní, mohla by ji snad odněkud znát? Na jejím vrásčitém krku zřetelně poskakuje výrazný ohryzek, silikonová ňadra poněkud nepatřičně trčí na kostnatém hrudníku.
Cizí žena zaraženě zašeptá: „Moniko, vzpomínáš si? To jsem já, Milan… konečně jsme zase spolu.“
A z čokoládově hnědých očí, které Monika tak důvěrně zná, se skutálí velká slza.
