Nakonec to bylo až nečekaně snadné. Profesor Emil Kupka extrahoval už třetí sen. Překvapilo ho, že barevně světélkují. Jemná bledá záře signalizovala, co sen obsahuje. Hýřily celou škálou barev. Pochopitelně už věděl a také pečlivě zaznamenal, že charakteru snu lze přiřadit konkrétní barvu. Doposud analyzoval výhradně sny svých pacientů. Jejich sny se mu dařilo zobrazovat.
Vždy ráno každý pacient hned do formuláře zapsal, co si ze svého snu pamatuje. Profesora Kupku a jeho asistentku Soňu Valentovou fascinovalo, že zápisy pacientů se takřka stoprocentně shodují s tím, co mohli pozorovat na monitorech. Sny, které mohli sledovat, byly více než zajímavé a Sigmund Freud by se nejspíš nad jejich výkladem pěkně vyřádil.
Například paní, věkem kolem padesátky, trošku při těle měla sen, že je motýl. Létá z květiny na květinu a stále si zpívá stejně, jako pěla princezna Zpěvanka ve filmové pohádce, Byl jednou jeden král s Werichem v hlavní roli. Po chvíli byl bílý sen k nesnesení.
Vždy ráno každý pacient hned do formuláře zapsal, co si ze svého snu pamatuje. Profesora Kupku a jeho asistentku Soňu Valentovou fascinovalo, že zápisy pacientů se takřka stoprocentně shodují s tím, co mohli pozorovat na monitorech. Sny, které mohli sledovat, byly více než zajímavé a Sigmund Freud by se nejspíš nad jejich výkladem pěkně vyřádil.
Například paní, věkem kolem padesátky, trošku při těle měla sen, že je motýl. Létá z květiny na květinu a stále si zpívá stejně, jako pěla princezna Zpěvanka ve filmové pohádce, Byl jednou jeden král s Werichem v hlavní roli. Po chvíli byl bílý sen k nesnesení.
A pan Koníček, zhruba stejného věku, jemuž sen zhnědl, tak ten ve snu běhal zoufale po nesmírně rozlehlém hotelu. Hotel byl plný chodeb, schodišť, slepých uliček a stovek pokojů, ale nikde nebyly toalety. A pán moc, skutečně moc potřeboval nějakou navštívit. A když už se mu WC najít povedlo, bylo obsazeno. Čiré utrpení.
A taky jeden mládenec. Hrál ve svém snu hru famfrpál z Harryho Pottera. Jen místo košťat létali hráči na motocyklech Harley Davidson. Na to se dalo i koukat. Sen v nádobě měl barvu do zelena.
Až pak. Profesor Kupka na vše přišel úplnou náhodou. Byla sobota, doma jej nikdo nečekal. Sám nemohl spát. To se stává, v tom nebyl jediný. Konec konců byl dnes a denně obklopen pacienty s poruchami spánku. Nechtěl problém řešit práškem, nějakou chemií, ale přírodním produktem melatoninem, hormonem spánku. Ten reguluje chronobiologické rytmy a je produkován epifýzou – nadvěskem mozkovým.
Tělo si jej vyrábí samo, Ale při poruše se dá dodat orálně. Jednoduše se dá koupit v každé lékárně. A profesor Kupka tak také učinil. Melatonin zabral.
Říká se mu poeticky sníček. Emil spal jako mimino. A ty sny! Nikdy neměl tolik barvitých snů jako s tímto doplňkem stravy. Protože byl od přírody zvídavý, vzal si do hlavy a hlavně do laboratoře, že vše prozkoumá.
Zavřel se v pracovně, což v jeho případě je spánková laboratoř soukromé kliniky. Přisunul blíž speciální lůžko, připravil přístroje. V deset večer si připevnil elektrody a snímače ke své hlavě. Sníček zapil sklenicí vody a ulehl. Součástí snímacích přístrojů byla i sada speciálního chemického skla. Nádoby byly naplněny čirým plynem, jehož složení profesor držel v tajnosti. Pracovně jej nazval PSES – plynový stabilizátor extrahovaných snů. Samozřejmě běžely tři kamery snímající jeho lůžko a vše se zaznamenávalo též do PC.
Ráno, tedy to první ráno, jen jak se probudil, ihned si do notesu zapsal svůj sen. Věděl, že sny se z hlavy obyčejně rychle vytratí. Sen byl velmi intenzivní a znepokojivý zároveň. Přepadl banku. Střílelo se a na místě zůstali mrtví. A střílel on. On! Takový bezkonfliktní lidumil. Sen měl modrou barvu. Zapnul monitor a s napětím sledoval obrazovku. Celý se zachvěl a vyrazil mu pot po těle, když jako film sledoval snovou akci. Podařilo se. Sen se zakonzervoval. Ani nebyl schopen dodívat se do konce. Možná by uvěřil, že co vidí na obrazovce je blud, ale v ranním zápise měl vše černé na bílém.
Sen následující noci, byla jiná káva. Nikde neloupil, nestřílel. Souložil. Sex byl smyslný, chvílemi divoký a nejpodstatnější bylo, že se miloval se svou dlouholetou kolegyní, asistentkou Soňou. Vždycky ho přitahovala. Taky měla čím. Často myslel na to, jaký sex by s ní mohl být. Jaký by on s ní mohl mít, ale nikdy tenhle směr myšlení nedával verbálně či jinak najevo. Choval se k ní výhradně jako ke kolegyni a dámě. Upřímně, ani její rodinná anamnéza jej nikdy nezajímala. Věděl jen, že je rozvedená a bezdětná. Proto taky mohla trávit spoustu času v laboratoři. Ale jestli někoho má? Nevěděl. Nikdy se neptal, nikdy o tom nemluvila. Plusem bylo, že se o zkoumání snů zajímala se stejným nadšením jako on. Ještě že tu v noci z neděle na pondělí nebyla. Přišla až ráno.
„Soňo, musím vám něco říct,“ Emil si se Soňou i po několikaleté spolupráci stále vykal. „Určitě jste zaregistrovala lůžko tady na place,“ a ukázal na rozestlané lože. „Konečně jsem vyzkoušel prakticky sám na sobě extrakci snů. Zdá se, že to funguje.“
Večer zastihl Emila se Soňou docela unavené. Ani nedojedli objednanou pizzu. Soňa si uvařila bylinkový čaj, Emil silnou kávu. Ze šuplíku vylovil láhev s milovaným burbonem. Ještě chvíli glosovali uplynulý den a pak Soňa zapila prášek na dobré spaní a ulehla. Emil jí připevnil všechny monitorovací kontakty, ztlumil světlo, popřál dobrou, na sny vydatnou noc a přemístil se do velínu.
Burbon se po dalších několika vydatných locích takřka ztratil. Emil kontrolou zjistil, že Soňa už spí. V tu chvíli dostal, pod vlivem vypitého alkoholu, nápad. Nezačne jímat Sonin sen do nové nádoby, ale naopak vymění přívod a neodborně řečeno, dá svému zachycenému snu minulé noci zpětný chod. Rád by ráno zjistil, že divoký vášnivý sex tuto noc prožila Soňa s ním. A co to s ní udělá. Co napíše? Co ráno řekne? Přál by si, aby chtěla, aby moc chtěla prožít ten sen tentokrát doopravdy. S ním s Emilem. Aby si to rozdávali stejně divoce a smyslně, jak zachycuje noční záznam jeho snu. Něco mu napovídalo, snad vědecká intuice, že by to mohlo fungovat.
V práci se pít nemá. A už vůbec ne tam, kde se jedná o činnost odbornou a zodpovědnou. Emil se při přepojování přehmátl a Soně začal vracet do hlavy svůj vražedný modrý sen. Sám únavou a zmožený whiskou, usnul s hlavou na stole.
Soňa ráno vstala. Sundala z těla všechny dráty, mlčky se oblékla, vzala si svou kabelku, a aniž zkoumala, kde je její šéf, odešla. Jako v transu přešla dvě křižovatky směrem k centru města, vešla do banky. Z kabelky vyndala malou pistoli, na kterou měla řádný zbrojní pas a kterou nosila výhradně za účelem sebeobrany a aniž tušila proč, začala střílet. Lidé v bance padali jako kuželky bowlingu.
Ráno, tedy to první ráno, jen jak se probudil, ihned si do notesu zapsal svůj sen. Věděl, že sny se z hlavy obyčejně rychle vytratí. Sen byl velmi intenzivní a znepokojivý zároveň. Přepadl banku. Střílelo se a na místě zůstali mrtví. A střílel on. On! Takový bezkonfliktní lidumil. Sen měl modrou barvu. Zapnul monitor a s napětím sledoval obrazovku. Celý se zachvěl a vyrazil mu pot po těle, když jako film sledoval snovou akci. Podařilo se. Sen se zakonzervoval. Ani nebyl schopen dodívat se do konce. Možná by uvěřil, že co vidí na obrazovce je blud, ale v ranním zápise měl vše černé na bílém.
Sen následující noci, byla jiná káva. Nikde neloupil, nestřílel. Souložil. Sex byl smyslný, chvílemi divoký a nejpodstatnější bylo, že se miloval se svou dlouholetou kolegyní, asistentkou Soňou. Vždycky ho přitahovala. Taky měla čím. Často myslel na to, jaký sex by s ní mohl být. Jaký by on s ní mohl mít, ale nikdy tenhle směr myšlení nedával verbálně či jinak najevo. Choval se k ní výhradně jako ke kolegyni a dámě. Upřímně, ani její rodinná anamnéza jej nikdy nezajímala. Věděl jen, že je rozvedená a bezdětná. Proto taky mohla trávit spoustu času v laboratoři. Ale jestli někoho má? Nevěděl. Nikdy se neptal, nikdy o tom nemluvila. Plusem bylo, že se o zkoumání snů zajímala se stejným nadšením jako on. Ještě že tu v noci z neděle na pondělí nebyla. Přišla až ráno.
„Soňo, musím vám něco říct,“ Emil si se Soňou i po několikaleté spolupráci stále vykal. „Určitě jste zaregistrovala lůžko tady na place,“ a ukázal na rozestlané lože. „Konečně jsem vyzkoušel prakticky sám na sobě extrakci snů. Zdá se, že to funguje.“
„Fakt? Upřímně, nikdy jsem si nemyslela, že by stahování snů mohlo fungovat. A tak můžu vidět váš sen nebo snad sny, je-li jich víc?“
„No, nevím, nevím. Tady ten modrý, to je vyloženě akční věc. Snad pod dojmem nějakého dříve shlédnutého filmu nebo, nevím, prostě se mi zdálo, že jsem vraždící bankovní lupič.“
Profesor zmáčkl play a první noční sen se bez problému rozjel Soně před očima.
„Soňo, nemusíte to vidět celé! Je tam moc krve. Jsem to já, ale já to nejsem. Rozumíte?“
„Dobře, pane profesore. Já taky nejsem příznivcem hromad mrtvol ve filmech. Třeba Johna Wicka jsem vůbec nedala. A co ten druhý sen, ten růžový?“ zeptala se Soňa a zvedla k Emilovi hlavu.
„To je…jak bych vám to řekl… Míváte, Soňo, erotické sny? Takové hodně živé? Víte jak to myslím?“
„Teda, pane profesore, tak vy jste ve snu sexoval!“ rozesmála se Soňa a Emil lehce zrudl.
„Já bych jej snad ani nepouštěl. Vlastně se jedná o čiré porno. Ale za to já nemůžu! Holt je to sen. A za sny nelze obviňovat nebo se morálně pohoršovat, co? To bych taky za bankovní loupež mohl jít do chládku. Dyť jste viděla, co za kraviny se pacientům zdá! Nebudeme růžovou barvu provokovat. Ale co bychom mohli, Soňo, tak pokusně zachytit tentokrát váš sen. Co říkáte? Máte dneska večer, respektive v noci něco? Můžete zůstat? Víte, že byste si dala tady ten,“ Emil Soně ukázal tabletku melatoninu, „patáček. Po něm budete spát a hlavně, něco se vám bude určitě zdát. Tak jako mně. Nebojte, klidně si přečtěte příbalový leták. Sníček je nenávykový a neškodný. Tak co?“
Soňa, které se skoro nikdy nic nezdá nebo si sny nepamatuje, bere profesorovu nabídku jako výzvu. „A nehrozí mi nic?“
„Soňo, vždyť zde nejste na exkurzi! Víte, s čím pracujeme. Na těle, tedy hlavně na hlavě, budete mít jen snímače. Nebudete pod proudem ani pod žádným zářením. Dyť to víte!“
„Vím. To jen pro jistotu. Tak jo. Tak do toho!“
„Prr, na spaní je čas. Vždyť ještě není ani poledne. Uděláme nejdřív práci, která je rozdělaná z minulého týdne.
„No, nevím, nevím. Tady ten modrý, to je vyloženě akční věc. Snad pod dojmem nějakého dříve shlédnutého filmu nebo, nevím, prostě se mi zdálo, že jsem vraždící bankovní lupič.“
Profesor zmáčkl play a první noční sen se bez problému rozjel Soně před očima.
„Soňo, nemusíte to vidět celé! Je tam moc krve. Jsem to já, ale já to nejsem. Rozumíte?“
„Dobře, pane profesore. Já taky nejsem příznivcem hromad mrtvol ve filmech. Třeba Johna Wicka jsem vůbec nedala. A co ten druhý sen, ten růžový?“ zeptala se Soňa a zvedla k Emilovi hlavu.
„To je…jak bych vám to řekl… Míváte, Soňo, erotické sny? Takové hodně živé? Víte jak to myslím?“
„Teda, pane profesore, tak vy jste ve snu sexoval!“ rozesmála se Soňa a Emil lehce zrudl.
„Já bych jej snad ani nepouštěl. Vlastně se jedná o čiré porno. Ale za to já nemůžu! Holt je to sen. A za sny nelze obviňovat nebo se morálně pohoršovat, co? To bych taky za bankovní loupež mohl jít do chládku. Dyť jste viděla, co za kraviny se pacientům zdá! Nebudeme růžovou barvu provokovat. Ale co bychom mohli, Soňo, tak pokusně zachytit tentokrát váš sen. Co říkáte? Máte dneska večer, respektive v noci něco? Můžete zůstat? Víte, že byste si dala tady ten,“ Emil Soně ukázal tabletku melatoninu, „patáček. Po něm budete spát a hlavně, něco se vám bude určitě zdát. Tak jako mně. Nebojte, klidně si přečtěte příbalový leták. Sníček je nenávykový a neškodný. Tak co?“
Soňa, které se skoro nikdy nic nezdá nebo si sny nepamatuje, bere profesorovu nabídku jako výzvu. „A nehrozí mi nic?“
„Soňo, vždyť zde nejste na exkurzi! Víte, s čím pracujeme. Na těle, tedy hlavně na hlavě, budete mít jen snímače. Nebudete pod proudem ani pod žádným zářením. Dyť to víte!“
„Vím. To jen pro jistotu. Tak jo. Tak do toho!“
„Prr, na spaní je čas. Vždyť ještě není ani poledne. Uděláme nejdřív práci, která je rozdělaná z minulého týdne.
Burbon se po dalších několika vydatných locích takřka ztratil. Emil kontrolou zjistil, že Soňa už spí. V tu chvíli dostal, pod vlivem vypitého alkoholu, nápad. Nezačne jímat Sonin sen do nové nádoby, ale naopak vymění přívod a neodborně řečeno, dá svému zachycenému snu minulé noci zpětný chod. Rád by ráno zjistil, že divoký vášnivý sex tuto noc prožila Soňa s ním. A co to s ní udělá. Co napíše? Co ráno řekne? Přál by si, aby chtěla, aby moc chtěla prožít ten sen tentokrát doopravdy. S ním s Emilem. Aby si to rozdávali stejně divoce a smyslně, jak zachycuje noční záznam jeho snu. Něco mu napovídalo, snad vědecká intuice, že by to mohlo fungovat.
V práci se pít nemá. A už vůbec ne tam, kde se jedná o činnost odbornou a zodpovědnou. Emil se při přepojování přehmátl a Soně začal vracet do hlavy svůj vražedný modrý sen. Sám únavou a zmožený whiskou, usnul s hlavou na stole.
Soňa ráno vstala. Sundala z těla všechny dráty, mlčky se oblékla, vzala si svou kabelku, a aniž zkoumala, kde je její šéf, odešla. Jako v transu přešla dvě křižovatky směrem k centru města, vešla do banky. Z kabelky vyndala malou pistoli, na kterou měla řádný zbrojní pas a kterou nosila výhradně za účelem sebeobrany a aniž tušila proč, začala střílet. Lidé v bance padali jako kuželky bowlingu.
Profesor Emil Kupka se ve svém tušení nemýlil. Zpětný chod funguje.
