„Zas je v prdeli!“ … dvířka voliéry zůstala pootevřená, petlička visí jen na jednom šroubku.
„Mám letět za ní? Ty jo, je to dost riskantní. Co tam budu jíst?“
Velké ruce se šroubovákem zabezpečují dvířka. „Tak už se nemusím rozmýšlet.“
„Je pryč! To se mi fakt asi zdá! Pokolikáté už?“
„… a jsem tu zase sám.“
„No, aspoň vidíš, jaké to je.“
„Dejte pokoj vy cucáci. Pomalu vám teče mlíko po bradě a budete mi něco říkat! Chtěli jste ji sami, ale ona vás nechce. Nemůžete jí mít, tak ať ji nemá nikdo, co? To je tedy myšlení. Tupé andulčí mozky.“
„Měla Tě plný zuby, víš? Nepustil jsi ji ani si s námi popovídat. Musela se cítit jako v kleci.“
„Držte zobáky! Ticho už!“….“Řekl jsem ticho!“
„Ne nadarmo jí lidi říkají paní Kájínková. Zatím se vždycky vrátila. Ona se vrátí. Jo, určitě se vrátí! No, jestli jí někdo nesežere. Nad polem tudle lítalo káně. A v noci se tu plížila kočka. Ježiš ta je blbá! Proč to dělá?“ ….
„Že bych fakt byl tak hroznej? Vždyť já jí mám rád!“
„Pojď domů! Heeeeeej, pooooojď doooomůůů.“
„Nechám Tě, aby sis pokecala s těma mladejma uchama. Fakt…. Tak pojď domů.“
„Dejte pokoj vy cucáci. Pomalu vám teče mlíko po bradě a budete mi něco říkat! Chtěli jste ji sami, ale ona vás nechce. Nemůžete jí mít, tak ať ji nemá nikdo, co? To je tedy myšlení. Tupé andulčí mozky.“
„Měla Tě plný zuby, víš? Nepustil jsi ji ani si s námi popovídat. Musela se cítit jako v kleci.“
„Držte zobáky! Ticho už!“….“Řekl jsem ticho!“
„Ne nadarmo jí lidi říkají paní Kájínková. Zatím se vždycky vrátila. Ona se vrátí. Jo, určitě se vrátí! No, jestli jí někdo nesežere. Nad polem tudle lítalo káně. A v noci se tu plížila kočka. Ježiš ta je blbá! Proč to dělá?“ ….
„Že bych fakt byl tak hroznej? Vždyť já jí mám rád!“
„Pojď domů! Heeeeeej, pooooojď doooomůůů.“
„Nechám Tě, aby sis pokecala s těma mladejma uchama. Fakt…. Tak pojď domů.“
Po dvou dnech.
„Řach. Do prdele, zas to sklo. Zas to vůbec nebylo vidět.“
„Ježiš. Mně snad teče krev.“
„Tati, paní Kájínková se vrátila. Je omráčená. Hele, je tady na zemi.“ „Honem, hoď na ní ručník. A šup s ní do klece.“
„Fuj, to byla řacha!“ „Ahoj.“ Nic.
„Povídám: Ahoooooj!“
„Neslyšíte?“
„On se s Tebou nebaví. A my se s Tebou taky nemáme bavit.“ … po chvíli…“Povídej! Jaký to tam bylo? Bylo to vzrůšo? Můžeme letět příště s Tebou?“
„Bylo to faaakt dobrý. Ta volnost, ten prostor, byla jsem až v Masojedech.“
„Tak proč ses vrátila, co? Podívej, jak vypadáš? Teče ti krev. A celá vypadáš jakobys proletěla roštím. A jsi hubená… jedla´s vůbec něco?“
„Ne.“
„Tak si pojď vzít.“
„… a už přestaň blbnout. Tady máš přece všechno.“
„Hm. Skoro všechno.“
Po třičtvrtě roce.
„Zase blbneš? Proč pořád lezeš do té budky? Už i usmrkanci se ptají, proč s námi nechceš být. Dovolím Ti, aby ses s nima bavila, a Tobě furt není nic recht.“
„Hele, proč tam Kájínková pořád leze?“
„Asi chce mít od vás pokoj!“
„Nebo od Tebe, víš?“
„Pocem. Já ti něco pošeptám.“
„Prosím tě, co je tak tajnýho, že to musíš šeptat?“
„Chci mít klid, víš? Podívej, co tu mám.“
„Co je to?“
„No přeci vajíčka, ty hloupej. Budeš táta!“
?!?
„Táta? Fakt? Já budu táta?“
„To je skvělý! To už mi nebudeš utíkat, viď?“
„Řach. Do prdele, zas to sklo. Zas to vůbec nebylo vidět.“
„Ježiš. Mně snad teče krev.“
„Tati, paní Kájínková se vrátila. Je omráčená. Hele, je tady na zemi.“ „Honem, hoď na ní ručník. A šup s ní do klece.“
„Fuj, to byla řacha!“ „Ahoj.“ Nic.
„Povídám: Ahoooooj!“
„Neslyšíte?“
„On se s Tebou nebaví. A my se s Tebou taky nemáme bavit.“ … po chvíli…“Povídej! Jaký to tam bylo? Bylo to vzrůšo? Můžeme letět příště s Tebou?“
„Bylo to faaakt dobrý. Ta volnost, ten prostor, byla jsem až v Masojedech.“
„Tak proč ses vrátila, co? Podívej, jak vypadáš? Teče ti krev. A celá vypadáš jakobys proletěla roštím. A jsi hubená… jedla´s vůbec něco?“
„Ne.“
„Tak si pojď vzít.“
„… a už přestaň blbnout. Tady máš přece všechno.“
„Hm. Skoro všechno.“
Po třičtvrtě roce.
„Zase blbneš? Proč pořád lezeš do té budky? Už i usmrkanci se ptají, proč s námi nechceš být. Dovolím Ti, aby ses s nima bavila, a Tobě furt není nic recht.“
„Hele, proč tam Kájínková pořád leze?“
„Asi chce mít od vás pokoj!“
„Nebo od Tebe, víš?“
„Pocem. Já ti něco pošeptám.“
„Prosím tě, co je tak tajnýho, že to musíš šeptat?“
„Chci mít klid, víš? Podívej, co tu mám.“
„Co je to?“
„No přeci vajíčka, ty hloupej. Budeš táta!“
?!?
„Táta? Fakt? Já budu táta?“
„To je skvělý! To už mi nebudeš utíkat, viď?“
