Rodinné setkání - napsal Yakeen

„Kdyby se tam nedalo ject na motorce, tak bych se na to asi vysral,“ napadlo Sašu, když přidal plyn a vystřelil kolem plazícího se náklaďáku. „Bane, to bych klukům neudělal,“ pokračoval jeho vnitřní dialog, když Harleje ustálil na příjemné devadesátce. Jeho tři synové o rodinné setkání hrozně stáli. „I když proč vlastně? Muselo se jim přece taky ulevit, když jsme se Marii rozvedli. Kdyby se na Loučeni neslavila taky Erichova promoce, nedávalo by žádný smysl se s bejvalkou znovu potkat. Jak asi bude po těch letech vypadat? Asi bude vysportovaná, vychrtlá a přísná. Má ještě tak zapšklej výraz?“ 

Saša se přes všechny ty myšlenky cítil dobře. Vůbec si nepřipadal, že mu zejtra bude šedesát. Dobře, pod koženou bundou měl bříško, v sedlových brašnách léky na tlak, ale kdo v tomhle věku něco nezobe? 

Úplně jasně si dovedl představit nesouhlasný pohled, se kterým si i patnáct let po rozvodu Marie změří obvod jeho pasu. Znovu to vněm vzbudilo všechny ty pocity odmítání, kontroly a buzerování, které kdysi, než se jejich životy rozdělili, zažíval. 

Vyhodil blinkr a zajel na benzínku. Koupil si po létech doutníček a slastně ho vykouřil, k tomu srkal espreso. Jasně, že to udělal tak trochu na truc, ale taky jako důkaz, že si může dělat, co chce. 

Když odjížděl, neodolal a párkrát nachal motor zaržát.

Ke stejnému místu směřovala i Marie. Ale její perfektně vyluxovaná elektrická Škoda Citigo byla úplně tichá. Voňěla čistotou, byla kultivovaná a moderní, ale bez vášně. Vlastně takové byly obě dvě. 

„Určitě si zase dá k snídani klobásu,“ napadlo ji, když si představila setkání s bývalým. „Přijede na tej smardlavej motorce a nebude oholenej.“ 

Kolem úst se jí vykrojily dvě ostré rýhy. Uvědomila si to, uvolnila tváře a promnula si je prsty. 

„Nic mi do toho není. On si žije svůj život a já taky.“ Připravila si tuhle větu jako záchranou vestu, když se začala topit v minulosti. V tý jejich bolavý minulosti.

Evžen mrknul na display na řídítkách a šlápnul ještě víc do pedálů. Když tam dojede do 17.15, splní svůj tréninkový plán, a navíc letos už bude mít najeto 654 kilometrů. No, klukům řekne 900, však oni si taky přidávají. 

Odignoroval lehkou bolest v koleni a ještě přidal. Od té doby, co před léty málem umřel na hemofílii, o sebe začal pečovat snad až s přehnanou přísností. Z masa jedl jen kuřecí na vodě, to kvůli bílkovinám, a když si dal rohlík, byl tak celozrnný, že křupal jako preclík. 

Někdy ho napadalo, že už je jako máma.

Erich se Sašou jeli vlakem. Erich jednak proto, že si na vlak zvykl na Erasmu v Anglii a nevnímal tedy veřejnou dopravu jako něco pro socky, ale především proto, že uhlíkovou stopu této dopravy si mohl sám před sebou obhájit. 

Saša na céóčko kašlal. Miloval svačinky v lehounce chvějícím se vlaku. Mohl koukat do krajiny, pohyb obstarávala lokomotiva, a on se blížil k cíli v lehkém glukózovém opojení třetí laskonky. Takto konejšen, si ani neuvědomoval, že mírné: „tudu, tudu- tudu, tudu“ mu natřásá všechny pneumatiky kolem pasu, ke kterým se dopracoval.
Rosolnatého chvění si všimnul jeho bratr. 

„Disgusting,“ napadlo ho, protože právě dopisoval v angličtině odpověď na Whatsupu, ale nahlas neřekl nic. 

Věděl, že by tím Sašu naštval. Přesto si nedokázal odpustit, aby nepošťouch bráchu jeho přezdívkou: „ Hele, Pašíku, taky jsi zvědavej, jaký to bude, až se máma s tátou uvidí?“ 

Saša si otřel drobečky z pusy a strčil si do ní poslední kousek zákusku. Nonšalantně přešel Erichovo oslovení a zamyslel se. 

Už dávno před rozvodem byl na mámině straně. Nemohl za to. Brala si ho s sebou na všechny semináře, kde hledala odpovědi, proč je tak nespokojená. On tam okouzloval ostatní ženy svojí ochotou sedět s nimi v kruhu a svými předčasně dospělými komentáři k jejich vztahovým problémům. 

Ony ho za to obletovaly. 

Zaplatil tím, že se mu vzdaloval pevný a hranatý svět mužů, ale na druhé straně dosáhl alespoň jakés takés blízkosti s mámou. A tu tenkrát hrozně potřeboval. Bylo mu sedm. 

A tak měknul a kynul a spolu s ní soudil tátu. Nemůžeme se tedy divit jeho odpovědi: „ Vsadím se, že přijede na motorce, bude se tvářit, že mu je třicet, bude čumnět každý servírce na kozy a dělat, že je v pohodě.“

„A ty myslíš, že není?“ zeptal se Erich. 

Těch pár let v Cambrige ho trochu osvobodilo z rodinných dramat, ale taky si přišel mírně mimo.
„No, jak by moh bejt?“ odpověděl otázkou Saša, „je mu šdesát. A aby ukočíroval všechny ty svý firmy, maká od rána do večera. K tomu ty jeho koníčky!“ 

Despekt z poslední věty přímo odlkapával. 

„Víš, že v květnu jel na jachtu s chlápkama, se kterýma se skamarádil, když mu dělali novou podlahu? Na motorce. Do Chorvatska. A ještě vezl tu svojí holku, co je jen o pár let starší než ty. Copak s touhle honičkou může být někdo v pohodě?! Stejně to dělá proto, aby nasral mámu.“ 

 Saša ke konci své odpovědi prskal tak, že drobečky z laskonky létaly po kupé jako komáři v BombayExpresu.
„Ty myslíš, že se s ní ještě zabejvá?“ nedokázal zakrýt pochybnosti Erich. 

Když za ním přijel naposled táta do Anglie, bylo to fajn. Dobře, o víkendu v Londýně se mu zdálo, že paří trochu víc, než by slušelo, chlápkovi jeho věku. Ale když v čengliž flirtoval s jeho vrstevnicemi, byl docela vtipnej...  a v Marquee pil jako Keith Ridcherds a skákal jako Mick Jagger. 

Pak si ale Erich vzpomněl, jak mu táta při posledním drinku říkal: „Víš, mě to štve, že nám to s mámou nevyšlo, ale chci, abys věděl, že jsem moc rád, že tě mám...“ A Erichovi došlo, že možná jo.
Saša jen důležitě pokýval hlavou a všechny jeho brady s ním souhlasily.
Ale to už byli v Čáchovicích a museli vystupovat. 

---------------

V okamžiku, kdy si Erich přehodí na nádraží moderní batůžek přes tvídové sako a utrne si knoflík, Pašík vytáhne držadlo z neohrabaného kufru na kolečkách, zakopne a málem si rozbije nos. 

Marie zastaví u krajnice a při poslední kontrole makeupu upustí řasenku a ušpiní si halenku. 

Saša předjede v riskantním oblouku dodávku a zrcátko protijedoucího auta mu škrtne o bundu. 

V Evženově kolením vazu povolí několik vláken... ale ty největší dramata je teprve čekají, až se potkají na recepci zámeckého hotelu Maxmilián.