Do jednoho baráku na kraji Jesenice vchází paní domu a ze vnitřku se ozývá naštvaný ráčkující křik.
„Stařeno, nemám vodu!“
„No, tak nemáš tolik chlastat.“
„A hele, spadlo mi bidýlko!“
„Prudiči!!!“
„Čum, zrcátko báclo!“
„Budeš už chvíli zticha, ty ptáku blbej!?“
„Pche, prej blbej! Hlavně, že babka je chytrá!“
„Drzoune, já tě klepnu paličkou!“
„Sklidni hormón babizno!“
„Teda ty si ale drzej papouch!!!“
„A ty tyran zvířat.“
„Cože??? Já, která tě zachránila od toho, aby z tebe byl ptáček s rýží?!“
„Jo. Mám totiž děsnej hlad.“
„A co by sis dal miláčku?“
„Třeba takový špagety s kečupem.“
„To ten kečup zase bude všude, viď? Ale to nevadí. Už na nich pracuju.“
„Ty si skvělá!“
„Tak tady jsou. Dobrou chuť.“
„Děkuju moc. Jo, a pojď sem ještě na chvilku.“
„No, co si přeješ? Jé, ty si mě pohladil křídlem? Tak já na tebe už nebudu křičet. Jo?“
„A to ti mám věřit?“
„Ty si parchant! Ty skazíš každej pokus o udobření.“
„A je to tu znova. Radši letim do ZOO, tam budu v bezpečí.“