Namísto očekávaného obrazu jejího pokoje, dokonale vypucovaného a srovnaného, jak ho před pár dny opustila, se jí před očima objevila scéna jako z blbého filmu. Chvíli jí trvalo, než pochopila, na co se to divá.
„Kdo… Kdo jste a co děláte u mě doma?“ začala šeptem, ale konec věty už vykřičela.
A měla k tomu dobrý důvod.
Na její dřív uklizené podlaze se válely otevřené kufry, z nichž na koberec přetékaly motanice všemožných kusů oblečení. Její psací stůl z přírodního dubového masivu po dědečkovi, který měla za všech okolností krásně srovnaný, se topil pod velkou hromádkou sušenek.
Ze skříní i židle visely osušky. Vlhký zápach mokré látky ve vzduchu naprosto přebyl vůni levandulí na okenním parapetu. Nejvíc šokující byl však pro Gabriellu pohled na její postel. Na jejím květinami posetém povlečení se kolem hromádky rozehraných karet povalovala skupinka mladých výrostků s výrazy ve tváří, které zrcadlily Gabriellino překvapení.
Na její dřív uklizené podlaze se válely otevřené kufry, z nichž na koberec přetékaly motanice všemožných kusů oblečení. Její psací stůl z přírodního dubového masivu po dědečkovi, který měla za všech okolností krásně srovnaný, se topil pod velkou hromádkou sušenek.
Ze skříní i židle visely osušky. Vlhký zápach mokré látky ve vzduchu naprosto přebyl vůni levandulí na okenním parapetu. Nejvíc šokující byl však pro Gabriellu pohled na její postel. Na jejím květinami posetém povlečení se kolem hromádky rozehraných karet povalovala skupinka mladých výrostků s výrazy ve tváří, které zrcadlily Gabriellino překvapení.
