Noc v lese - napsala Jaroslava Dominová

Jste-li v lese v noci a navíc zbloudilí, asi vám jinak voní, než když jdete na houby. Ze stromů se stávají nebezpečné postavy, větve vám hrozí, vítr hučí… Přestože dobře víte, že strašidla dávno neexistují (nejste malí) ve zbloudilé noci na vás stopro vyskočí! I ta zbloudilá veverka dostává velikost obra…

Jóó, to jít ve dne na houby, to je jiná… Jsem vášnivá houbařka, už na kraji lesa cítím podhoubí. 

Slunce svítí, kapradí ševelí, stromy se objímají, veverky tancují… 

Za chvíli mám košík modrofialovooranžovozelený. Sbírám totiž holubinky a přátelé se pokaždé diví, že jsem ještě mezi živými…

 
Taky mě napadá, že bych tam mohla být jako milenka. Ale to je pak jiná... Prej romantika, chacháá! Všechno vás kouše, štípe, škrábe… Kapradí je najednou dost vostrý. Veverka na vás blbě čumí (pokud ji nevidíte, tak ji prostě cítíte…) Jehličí máte naprosto všude, i v kalhotkách! Ano až tam… Kamínky v botách, šišky v zádech, větvičky ve vlasech, štípance všude…
Hele, vraťme se raději na začátek…