Ze svého úkrytu uviděl velkou knihu Historie a výroba cukru. To ho zaujalo, cukr měl rád a nic o něm nevěděl. Jakmile se přesvědčil, že je sám, otevřel stránky.
Tak vida zdejší panství mělo hned druhý cukrovar v Čechách. Naši Thurn-Taxisové měli vždy podnikatelského ducha a zde se cukrovce dařilo, a tak už v roce 1831 nechali přebudovat zámek v Dobrovicích na cukrovar. No jo, to bylo výhodné, cukrovary byly i osvobozené od daní, naši pánové byli vždy dobrými hospodáři.
Najednou dostal nápad. Tam by se mi líbilo pracovat, třeba hned, když mě za komorníka už nechtějí. Potřeboval bych se tam ale nejdřív podívat.
Jak tak uvažoval, zapomněl na svůj obraz a zadíval se na další bichli v kožené vazbě, Velkou knihu kouzel.
Byl bystrý po panu knížeti, a tak si začal v knize listovat a přemýšlel, jak by jí mohl využít, pokud bude opravdu fungovat, a dostat se do cukrovaru.
Nalistoval oddíl převtělení, kde bylo několik možností. Rozhodl se pro létání, to je nejrychlejší. Přeměnit se ve velkého ptáka, to se mu nelíbilo, to by ho mohl někdo zastřelit. Moucha je zase malá a otravná, po ní se plácne plácačkou a už není. Co takový pěkný ptáček? Taky ne, je zde mnoho ptáčníků, kteří je pro vrchnost chytají a zavírají do klecí. Ale motýl, to je nápad. Obyčejný bělásek, toho si moc lidí nevšimne.
A už listoval. I postup se mu zamlouval, nevypadal moc složitě a ani nebyly potřeba zvláštní přísady, vše se dalo sehnat na zámku.
Za čtvrt hodiny už se vznášel nad zámkem, jen neznal cestu do Dobrovice.
Najednou si vzpomněl, že v knížce o cukrovaru se dočetl, že kníže nechal postavit do cukrovaru malodráhu. Musí najít koleje a ty ho tam dovedou.
Kroužil kolem zámku stále ve větších kruzích a najednou uviděl hnědého hada, plazícího se krajinou. To musí být ono a ihned se vydal tím směrem.
Pomocí kolejí se dostal k cukrovaru. Vše si důkladně prohlédl, nejvíce se mu líbilo v rafinerii cukru, kde vše sladce vonělo. Tak tady by se mně moc líbilo pracovat. Už to tady nepáchne jako na začátku výroby.
Na křidélka se mu pomalu usazoval cukr, křidélka těžkla, a tak byl nejvyšší čas odletět.
Už věděl kam, zase podle kolejí. Ale co to?
Podíval se na svá křídla a z obyčejného běláska se stal krásný motýl, který se na slunci třpytil jako drahokam.
Vrátil se zpět do knihovny, a hned k rozečtené Knize kouzel. Už chtěl být zase člověkem, když si našel místo v cukrovaru. Tak jen aby mu to paní hraběnka schválila.
Nalistoval v knize, jak se stát opět krásným Albinem a hned se mu to povedlo. Je to tak jednoduché. Knihu uložil na své místo a vzpomněl si na obraz.
Co s ním udělá? Je docela povedený, zničit ho by byla škoda, dal paní hraběnce tolik práce.
Tak ho taky začaruju, a když ho bude chtít paní hraběnka vidět, může. Musím jí ale napsat, jak na to. To také udělal, dal jí vzkaz pod polštář, a tak od té doby se mohl obraz paní hraběnce zjevit, kdykoliv si to přála a ona si mohla připomenout ty krásné chvíle, které prožila ve společnosti svého diskobola. Bohužel, přišla krutá zima, a tak i náš krásný, původem bělásek, zahynul. Paní hraběnce však zůstaly ty nejkrásnější vzpomínky na zajímavého motýla a vše, co v té době zažívala.
