Je to tři roky zpátky, co jsem byl pozván plachtit na Lipno. Souhlasil jsem, avšak po příjezdu do Maríny zvítězila má introvertní povaha, radostná nálada zmizela. Čtyři dny namačkaný na malé loďce se čtyřmi prakticky cizími lidmi.
Nástup na loď jen potvrdil, že soukromí zde moc nebude. Malý záchůdek, který používá posádka při plavbě a jeho pumpovací splachování, jen jedna oddělená kajuta, vše tak stísněné. Další hřebíček do rakve introverta.
Snaha zaspat tuhle nepříjemnou stísněnou náladu, do které jsem se uvrtal, nevyšla z důvodu houpání a náhlého strachu ze spaní na lodi. A to mě čekají ještě čtyři dny, pomyslím si!
Druhého rána jsme po rychlé snídani odvázali lana od mola a vypluli z Maríny. Motor si pobrblával a naše loď opatrně míjela ostatní zakotvené lodě.
Druhého rána jsme po rychlé snídani odvázali lana od mola a vypluli z Maríny. Motor si pobrblával a naše loď opatrně míjela ostatní zakotvené lodě.
Seděl jsem společně s kapitánem v kokpitu a sledoval jsem břehy kolem nás.
Po chvíli vypnul motor a podle jeho pokynů jsme měli vytáhnout plachty. Nejdříve tu hlavní a pak upevnit ráhno. Na závěr vytáhnout přední kosatku.
Kapitán natočil loď a boční vítr se opřel do plachet. Ty se na chvílí rozplácaly a skončily perfektně napnuté. Loď se znovu rozjela.
Vítr foukal, naše loď prořezávala hladinu a mé pesimistické myšlenky najednou zůstávaly někde za námi. Po chvíli se kapitán zvedl a oznámí mi, že si musí něco neodkladně zařídit a že jsem jediný, kdo alespoň trochu ví co s lodí.
"Drž směr, udržuj vítr podle korouhvičky na vrcholu stěžně a hlavně sesnikým nesraz," vtipkoval, když mizel v kajutě.
Tak jsem poprvé dostal do ruky kormidlo a ten pocit byl k nezaplacení. Kormidlo se trochu vzpíralo a já se snažil udržet loď a hlavně sebe co nejvíc v klidu. Vítr foukal víc a víc a naše plachetnice nabírala na náklonu. Rychlost lodě se blížila k pěti uzlům. Žaludek se mi sevřel tím, jak s náklonem narůstala obava z toho, co může přijít. Vždy jsem mohl stočit loď a tím náklon vyrovnat, ale co kdyby se něco podělalo.
Nový poryv větru přinesl pár dešťových kapek. Vůně lodě, houpání paluby, vítr co vám fouká do vlasů a adrenalin, který se dostaví přesně v takových chvílích. Náhle se pocítil radost a zároveň nostalgii dětských let, kdy jsem o prázdninách sledoval pořád dokola piráty z Karibiku a u dědova bazénu pobíhal s dřevěným mečem.
Nový poryv větru přinesl pár dešťových kapek. Vůně lodě, houpání paluby, vítr co vám fouká do vlasů a adrenalin, který se dostaví přesně v takových chvílích. Náhle se pocítil radost a zároveň nostalgii dětských let, kdy jsem o prázdninách sledoval pořád dokola piráty z Karibiku a u dědova bazénu pobíhal s dřevěným mečem.
Teď jsem opravdu plachtil. Můj desetimetrový koráb zvaný Marcela neohroženě prorážel vlny Lipna. Místo posádky hrdlořezů tři dospěláci a jeden k smrti znuděný puberťák.
Vítr se lehce stočil a já upravil kurz. Pár větších vln a pak, jako v správném pirátském příběhu „Loď na obzoru“. Žádná další plachetnice, ale majestátní loď, jež nahání strach všem pirátům.
Blíží se rychleji a rychleji, volám do podpalubí na mou věrnou posádku. Slyším kapitána zběsile pumpovat v podpalubním hajzlíku. Žaludek se mi opět sáhl a kolena lehce roztřásla.
Parník Adalbert nehodlá měnit směr a pro výstrahu ostatním líně zahouká. Břehy se pomalu přibližují a jiná plachetnice provádí obrat jen kus od naší lodi tak, aby mu uvolnila plavební dráhu. Pro někoho jako já, kdo zná plachtění jen z videokurzu, je tohle prekérní situace.
Dveře se naštěstí rozrazí a kapitán rozdává rozkazy.
Provádíme obrat, ráhno zběsile přeletí nad našimi hlavami, utáhnout lana na druhé straně. Plachty sebou při obratu plácají a loď se naklání. S Adalbertem se míjíme na můj vkus příliš těsně. Bereme si bundy a v dešti, který skryl vzdálené břehy, hledáme zátoku, ve které chceme zakotvit.
Za pár chvil se objeví její obrysy a my vplouváme do závětří. Stahujeme plachty a vyhazujeme kotvy nedaleko břehu s plážičkou. V podpalubí nás čeká horký čaj a malý panáček rumu.
Zapálí se plotýnka a těstoviny se začínají pomalu vařit. Já si užívám suché oblečení a teplo deky. Kajuta už není nepříjemně stísněná, ale spíše útulná. Déšť bubnuje klidně na palubu.
Koukám z okénka a říkám si, jaká škoda, že mě čekají už je tři dny plachtění.
Zadání:
Zadání:
Napište název a háček k Adamovu příběhu.
Pirát na baterky
Už jsem viděl, jak se naše loď tříští pod přídí parníku a přední stánky novin zdobí má fotografie s titulkem: Nezodpovědný teenager postrachem Lipna.
Adam Roskovec
U kormidla
Kapitán je kdovíkde, prší a na naši plachetnici se řítí dvakrát větší neznámé plavidlo. Držím kormidlo. Že já jsem na tuhle prokletou nabídku vůbec kývnul.
Anežka Strnadová
U kormidla
Kapitán je kdovíkde, prší a na naši plachetnici se řítí dvakrát větší neznámé plavidlo. Držím kormidlo. Že já jsem na tuhle prokletou nabídku vůbec kývnul.
Anežka Strnadová
Z baru na moře
Seděl jsem sám na baru a popíjel pivo. Nejdnou mi na rameno dopadla něčí ruka. Otočil jsem se. Byl to můj kamarád Ondřej.
"Adame, to je náhoda, zrovna jsem ti chtěl volat, jestli bys s náma nejel na loď plachtit," vychrlil na mě.
Simona Maňoušková
