„Dobrej, tak povídejte…“
„Já jsem kripl…“
„Tak co tady děláte!?“
„No, já jsem sice kripl, ale to je i Putin, tak jsem si říkal, že bych to jako zkusil a šel na tu frontu…“
„To je řeč! Tak výborně. Nějaký zkušenosti s FRONTOU mít jako kripl asi nebudete, že ne?“
„Jenom s Mladou…“
„Jako s Vaší mladou?“
„Ne, já nemám mladou, já už mám jenom starou, ale zkušenosti mám s Mladou…“
„To máme všichni…“
„Ale já myslím s MLADOU FRONTOU.“
„Jo takhle. Ježiš Vy jste ňákej komplikovanej. Začínám tušit, na co jste ji dostal.“
„Koho, mladou?“
„Ne, MODROU…“
„Jo takhle, no, MODROU mám na vředy.“
„Tak co tady chcete?“
„No, říkám, že bych to jako zkusil.“
„Takže už jste zdráv a můžete narukovat?“
„No, mám alergii na lepek, mléčnou bílkovinu, kořenovou zeleninu, peckový ovoce a ořechy…“
„Alergii na hlad, máte?“
„Ne…“
„Paráda, co střílet, umíte?“
„Jo…“
„Jaký máte zkušenosti?“
„Před 40 lety jsem vystřelil po RUSÁKOVI ze vzduchovky diabolkou…“
„Co? Vy jste za komančů střílel na Rusy?“
„Ne, jen na Rusáka. Ale on byl Čech… Honza Rus.“
„A trefil jste se aspoň?“
„Trefil…“
„Tak sláva…“
„Do Nováka…“
„Prosím?“
„No, Novák stál vedle Rusáka. Trefil jsem se do Nováka.“
„Já už nemůžu. K čemu nám tam budete!? Co teda umíte?“ „Vařit…“
„Ale tam není z čeho…“
„No, já právě umím vařit z vody. Jakože improvizovat.“
„A k čemu je to dobrý v boji?“
„No, že když se dostanu do nějaký šlamastiky, tak se z ní umím vymluvit. I rusky.“
„Co?“
„No, ze základky si pamatuju ještě třeba tuhle větu: Izvinitě tavárišč učitelnica, patamušto ja zabil damá tětráďu. Zabil, chápete!? By se mohlo hodit, ne?“
„Vy tu MODROU nebudete mít na vředy, že ne?“
„Ale jo, na ty mám takový MODRÝ pilulky…“
„Jak jste se sem vůbec dostal, chlape!?“
„Nevím, jak jste se sem dostal vy?“
„Já? Jak to myslíte? Já tady přece pracuju. Dělám tady nábor k odvodu…“
„U mě? Na pokoji?“
„Na jakým pokoji? Tady jste u odvodu na frontu!“
„Ne, tady jste u mě na pokoji. Myslím, že vy bydlíte o patro níž, a už mě ta dnešní hra nebaví. Sestři! Pan Zeman mi zase vjel až na pokoj…“
„Tak pojďte, Milošku, je čas na bylinky…“
„Jó, bylinky! Ty já měl vždycky moc rád, Vlastičko…“
Zadání:
„Tak pojďte, Milošku, je čas na bylinky…“
„Jó, bylinky! Ty já měl vždycky moc rád, Vlastičko…“
Zadání:
Vžijte se do lidí na Ukrajině a zasaďte jejich pocity do prostředí, které důvěrně znáte.
