Byl to její první den v nové práci a chtěla udělat dobrý dojem.
Dny v sanatoriu ubíhaly v pravidelném rytmu podle neměnného jízdního řádu. Hygiena, výživa, tišící léky, masáže, polohování. Pan Martin, kterého měla na starosti, na její přítomnost nereagoval. Už několik měsíců byl v kómatu, ale přesto byla přesvědčena, že ji vnímá. Když seděla u jeho postele a pozorovala zesláblé tělo, přemýšlela, jak asi prožil svůj život. Nikdy za ním nikdo nepřišel. Každý týden se pouze zastavil právní zástupce společnosti, která platila účty za pobyt, aby zkontroloval, zda je péče sanatoria poskytována v účtovaném rozsahu.
Katy bylo pana Martina líto, připadalo jí smutné, že je na konci života sám a nikdo o něj nemá zájem. Připadal jí bezbranný a velmi zranitelný.
Jednou zničehonic Martin uviděl dívku.
Odněkud se vynořila vzpomínka, jak po jednom velmi dlouhém vášnivém polibku, laskal nejen její prsa, ale jeho ruka klouzala vzrušeně ještě níž po bílém hladkém břiše, až k chloupkům ukrytým v bílé bavlně jejích spodních kalhotek. Ani tam se nezastavila a zvědavě pokračovala k pulsujícímu místu skrytému pod malou kapuckou.
Katy bylo pana Martina líto, připadalo jí smutné, že je na konci života sám a nikdo o něj nemá zájem. Připadal jí bezbranný a velmi zranitelný.
Jemně se ho dotýkala svýma dívčíma rukama, jako kdyby byl miminko, předčítala mu z knih nebo mu něco vyprávěla o světě tam venku. Když se venku oteplilo a svítilo sluníčko, pečlivě ho přikryla, otevřela okna a natočila jeho postel tak, aby sluneční paprsky dopadaly na jeho ruce.
Někdy se jí dokonce zdálo, že jí chce něco říct, i když věděla, že to není možné, že je to jen její pocit.
Tělo starého muže bylo zesláblé a vyčerpané, ale jeho srdce přesto stále tlouklo v pravidelném, byť pomalém rytmu. Jeho duše byla už víc tam než tady, ponořená někde hluboko uvnitř, tak hluboko, že vůbec nereagovala na své okolí.
Tělo starého muže bylo zesláblé a vyčerpané, ale jeho srdce přesto stále tlouklo v pravidelném, byť pomalém rytmu. Jeho duše byla už víc tam než tady, ponořená někde hluboko uvnitř, tak hluboko, že vůbec nereagovala na své okolí.
Když o něj začala pečovat Katy, něco se změnilo. Těžko říct, zda to byly její jemné ruce nebo konejšivý hlas, ale ve vnitřním světě pana Martina se začaly vynořovat vzpomínky.
Přicházely jako drobné impulsy odněkud zdáli a zpočátku byly neurčitým plovoucím pocitem. Takovým, o kterém víme, že tam někde je, ale nedokážeme ho uchopit.
Přicházely jako drobné impulsy odněkud zdáli a zpočátku byly neurčitým plovoucím pocitem. Takovým, o kterém víme, že tam někde je, ale nedokážeme ho uchopit.
Postupně se začaly vynořovat barvy, vůně, obrazy. Byly stále přesvědčivější a intenzivnější. Bylo to jako se probouzet ze snu a přitom vědět, že není žádný sen, ze kterého je možné se probudit.
Narezlé vlasy, oříškově hnědé oči, jemně pihovatá tvář i pleť ve výstřihu. Okamžitě ji poznal. Věděl, jak mhouří oči a špulí pusu, když jí říká Zrzečko. Věděl, že když rozepne knoflíčky bavlněných šatů, vyklouznou na něj dvě pevná drobná bílá ňadra bez jediné pihy, korunovaná tmavými bradavkami jako dvěma korálky.
Vybavila se mu i její vůně. Čistá a zároveň vzrušující. Byla to vůně pozdního jara, které velmi pozvolna přechází do zralosti léta. Vůně prvních třešní, lákajících k ochutnání, vůně jahod, ukrývajících červenající se hlavičky pod zelenými listy.
Najednou nejen věděl, jak voní a chutná, ale vnímal i touhu, kterou v něm probouzela provokativní plnost a měkkost jejího ženského a zároveň cudně dívčího těla.
Odněkud se vynořila vzpomínka, jak po jednom velmi dlouhém vášnivém polibku, laskal nejen její prsa, ale jeho ruka klouzala vzrušeně ještě níž po bílém hladkém břiše, až k chloupkům ukrytým v bílé bavlně jejích spodních kalhotek. Ani tam se nezastavila a zvědavě pokračovala k pulsujícímu místu skrytému pod malou kapuckou.
Tělo dívky se najednou prohnulo a on měl pocit, jakoby mu v ruce praskla třešeň. Pod svými prsty cítil tvrdost malé pecičky a zároveň šťávu, která prýštila odněkud zevnitř, z hlubiny probuzeného ženství. Na ten pocit nikdy nezapomněl.
Dívčí tvář zaplavenou pocitem extáze z prvního milování najednou vystřídala jiná plná slz.
V tom obraze stál vedle jiné dívky, krásně oblečené, se zásnubním prstenem na ruce a před nimi byla ona v obyčejných bavlněných šatech. Slyšel její hlas, jak šeptá: „Čekala jsem na tebe,“ pak se láme a utápí v nezadržitelném proudu slz, které se řinuly z jejích očí. Už ji nikdy neviděl.
Manželství se mu nevydařilo.
V tom obraze stál vedle jiné dívky, krásně oblečené, se zásnubním prstenem na ruce a před nimi byla ona v obyčejných bavlněných šatech. Slyšel její hlas, jak šeptá: „Čekala jsem na tebe,“ pak se láme a utápí v nezadržitelném proudu slz, které se řinuly z jejích očí. Už ji nikdy neviděl.
Manželství se mu nevydařilo.
Zkusil to podruhé i potřetí.
Ani se svými dětmi neměl dobré vztahy.
Nakonec mu zbyla jen jeho práce. Odtáhl se od lidí, stal se z něj podivín a morous.
Teď ale věděl, že je zpátky, že se k němu vrátila. Cítil její přítomnost, vůni, doteky na svém těle. Čím víc jeho tělo sláblo, tím víc její přítomnost vnímal.
Jednou v noci k němu opět přišla.
Teď ale věděl, že je zpátky, že se k němu vrátila. Cítil její přítomnost, vůni, doteky na svém těle. Čím víc jeho tělo sláblo, tím víc její přítomnost vnímal.
Jednou v noci k němu opět přišla.
Stála před ním ve svých bavlněných šatech, pomalu rozepnula všechny knoflíčky a nechala šaty sklouznout na zem. Pak k němu natáhla ruku a řekla: „Zatančíme si?“
Vzal ji do náručí, cítil její horké tělo a zároveň ve svém těle pociťoval stále větší chlad.
Čím pevněji ho objímala, čím intenzivněji vnímal dívčí pružné hladké tělo, tím méně cítil to své. Přitiskl se k ní vší silou, stiskl její ruku a v intenzivním polibku ztratil dech.
Ještě jednou zašeptal: „Zrzečko,“ podíval se do těch oříškových očí a věděl, že je už nikdy neopustí.
Katy seděla v noci u postele starého muže a něco ji přimělo chytit ho za ruku.
Katy seděla v noci u postele starého muže a něco ji přimělo chytit ho za ruku.
Lekla se, když najednou stiskl její prsty a pootevřel rty, jakoby chtěl něco říct.
Z úst mu ale vyšlo jen zachrčení a jeho tělo ochablo.
Katy ho pohladila po tváři a pak otevřela okno.
Původní verze:
Dívka se na sebe podívala do zrcadla, ještě jednou si na těle uhladila ošetřovatelský stejnokroj a zkontrolovala, zda má pečlivě spletené vlasy. Byl to její první den a chtěla udělat dobrý dojem.
Vrchní sestra Marie ve své kanceláři pomalu upíjela ranní čaj.
Jednou zničehonic Martin uviděl dívku.
Odněkud se vynořila vzpomínka, jak po jednom velmi dlouhém vášnivém polibku, laskal nejen její prsa, ale jeho ruka klouzala vzrušeně ještě níž po bílém hladkém břiše, až k chloupkům ukrytým v bílé bavlně jejích spodních kalhotek. Ani tam se nezastavila a zvědavě pokračovala k pulsujícímu místu skrytému pod malou kapuckou.
Vrchní sestra Marie ve své kanceláři pomalu upíjela ranní čaj.
Přesně v osm se ozvalo zaklepání na dveře a do kanceláře vstoupila štíhlá dívka v pečlivě vyžehleném stejnokroji. Rezavé vlasy měla spletené do úhledných copů, světlá pleť lehce pokropená pihami byla bez poskvrnky a oříškové oči Marii ostýchavě, ale zároveň zkoumavě pozorovaly.
Marie se usmála, dokázala lidi odhadnout na první pohled a dívka se jí zamlouvala.
„Posaďte se, Katy,“ pokynula rukou ke křeslu. „Máte výborná doporučení, doufám, že spolu budeme dobře vycházet,“ znovu se na dívku usmála.
„Budete mít na starosti klienta v pokoji devět, pana Martina, platí si nepřetržitou osobní ošetřovatelskou péči. Bohužel o ní neví, už několik měsíců je prakticky v kómatu.“
Dny v sanatoriu ubíhaly v pravidelném rytmu podle neměnného jízdního řádu. Hygiena, výživa, tišící léky, masáže, polohování.
„Posaďte se, Katy,“ pokynula rukou ke křeslu. „Máte výborná doporučení, doufám, že spolu budeme dobře vycházet,“ znovu se na dívku usmála.
„Budete mít na starosti klienta v pokoji devět, pana Martina, platí si nepřetržitou osobní ošetřovatelskou péči. Bohužel o ní neví, už několik měsíců je prakticky v kómatu.“
Dny v sanatoriu ubíhaly v pravidelném rytmu podle neměnného jízdního řádu. Hygiena, výživa, tišící léky, masáže, polohování.
Pan Martin na přítomnost Katy nereagoval, ale přesto byla přesvědčena, že ji vnímá. Když seděla u jeho postele a pozorovala zesláblé tělo, přemýšlela, jak asi prožil svůj život. Nikdy za ním nikdo nepřišel. Každý týden se pouze zastavil právní zástupce společnosti, která platila účty za pobyt, aby zkontroloval, zda je péče sanatoria poskytována v účtovaném rozsahu.
Katy bylo pana Martina líto, připadalo jí smutné, že je na konci života sám a nikdo o něj nemá zájem. Připadal jí bezbranný a velmi zranitelný.
Katy bylo pana Martina líto, připadalo jí smutné, že je na konci života sám a nikdo o něj nemá zájem. Připadal jí bezbranný a velmi zranitelný.
Jemně se ho dotýkala svýma dívčíma rukama, jako kdyby byl miminko, předčítala mu z knih nebo mu něco vyprávěla o světě tam venku. Když se venku oteplilo a svítilo sluníčko, pečlivě ho přikryla, otevřela okna a natočila jeho postel tak, aby sluneční paprsky dopadaly na jeho ruce.
Někdy se jí dokonce zdálo, že jí chce něco říct, i když věděla, že to není možné, že je to jen její pocit.
Tělo starého muže bylo zesláblé a vyčerpané, ale jeho srdce přesto stále tlouklo v pravidelném, byť pomalém rytmu. Jeho duše byla už víc tam než tady, ponořená někde hluboko uvnitř, tak hluboko, že vůbec nereagovala na své okolí.
Tělo starého muže bylo zesláblé a vyčerpané, ale jeho srdce přesto stále tlouklo v pravidelném, byť pomalém rytmu. Jeho duše byla už víc tam než tady, ponořená někde hluboko uvnitř, tak hluboko, že vůbec nereagovala na své okolí.
Když o něj začala pečovat Katy, něco se změnilo. Těžko říct, zda to byly její jemné ruce nebo konejšivý hlas, ale ve vnitřním světě pana Martina se začaly vynořovat vzpomínky.
Přicházely jako drobné impulsy odněkud zdáli a zpočátku byly neurčitým plovoucím pocitem. Takovým, o kterém víme, že tam někde je, ale nedokážeme ho uchopit.
Přicházely jako drobné impulsy odněkud zdáli a zpočátku byly neurčitým plovoucím pocitem. Takovým, o kterém víme, že tam někde je, ale nedokážeme ho uchopit.
Postupně se začaly vynořovat barvy, vůně, obrazy. Byly stále přesvědčivější a intenzivnější. Bylo to jako se probouzet ze snu a přitom vědět, že není žádný sen, ze kterého je možné se probudit.
Narezlé vlasy, oříškově hnědé oči, jemně pihovatá tvář i pleť ve výstřihu. Okamžitě ji poznal. Věděl, jak mhouří oči a špulí pusu, když jí říká Zrzečko. Věděl, že když rozepne knoflíčky bavlněných šatů, vyklouznou na něj dvě pevná drobná bílá ňadra bez jediné pihy, korunovaná tmavými bradavkami jako dvěma korálky.
Vybavila se mu i její vůně. Čistá a zároveň vzrušující. Byla to vůně pozdního jara, které velmi pozvolna přechází do zralosti léta. Vůně prvních třešní, lákajících k ochutnání, vůně jahod, ukrývajících červenající se hlavičky pod zelenými listy.
Najednou nejen věděl, jak voní a chutná, ale vnímal i touhu, kterou v něm probouzela provokativní plnost a měkkost jejího ženského a zároveň cudně dívčího těla.
Odněkud se vynořila vzpomínka, jak po jednom velmi dlouhém vášnivém polibku, laskal nejen její prsa, ale jeho ruka klouzala vzrušeně ještě níž po bílém hladkém břiše, až k chloupkům ukrytým v bílé bavlně jejích spodních kalhotek. Ani tam se nezastavila a zvědavě pokračovala k pulsujícímu místu skrytému pod malou kapuckou.
Tělo dívky se najednou prohnulo a on měl pocit, jakoby mu v ruce praskla třešeň. Pod svými prsty cítil tvrdost malé pecičky a zároveň šťávu, která prýštila odněkud zevnitř, z hlubiny probuzeného ženství. Na ten pocit nikdy nezapomněl.
Dívčí tvář zaplavenou pocitem extáze z prvního milování najednou vystřídala jiná plná slz.
V tom obraze stál vedle jiné dívky, krásně oblečené, se zásnubním prstenem na ruce a před nimi byla ona v obyčejných bavlněných šatech. Slyšel její hlas, jak šeptá: „Čekala jsem na tebe,“ pak se láme a utápí v nezadržitelném proudu slz, které se řinuly z jejích očí. Už ji nikdy neviděl.
Manželství se mu nevydařilo.
V tom obraze stál vedle jiné dívky, krásně oblečené, se zásnubním prstenem na ruce a před nimi byla ona v obyčejných bavlněných šatech. Slyšel její hlas, jak šeptá: „Čekala jsem na tebe,“ pak se láme a utápí v nezadržitelném proudu slz, které se řinuly z jejích očí. Už ji nikdy neviděl.
Manželství se mu nevydařilo.
Zkusil to podruhé i potřetí.
Ani se svými dětmi neměl dobré vztahy.
Nakonec mu zbyla jen jeho práce. Odtáhl se od lidí, stal se z něj podivín a morous.
Teď ale věděl, že je zpátky, že se k němu vrátila. Cítil její přítomnost, vůni, doteky na svém těle. Čím víc jeho tělo sláblo, tím víc její přítomnost vnímal.
Jednou v noci k němu opět přišla.
Teď ale věděl, že je zpátky, že se k němu vrátila. Cítil její přítomnost, vůni, doteky na svém těle. Čím víc jeho tělo sláblo, tím víc její přítomnost vnímal.
Jednou v noci k němu opět přišla.
Stála před ním ve svých bavlněných šatech, pomalu rozepnula všechny knoflíčky a nechala šaty sklouznout na zem. Pak k němu natáhla ruku a řekla: „Zatančíme si?“
Vzal ji do náručí, cítil její horké tělo a zároveň ve svém těle pociťoval stále větší chlad.
Čím pevněji ho objímala, čím intenzivněji vnímal dívčí pružné hladké tělo, tím méně cítil to své. Přitiskl se k ní vší silou, stiskl její ruku a v intenzivním polibku ztratil dech.
Ještě jednou zašeptal: „Zrzečko,“ podíval se do těch oříškových očí a věděl, že je už nikdy neopustí.
Katy seděla v noci u postele starého muže a něco ji přimělo chytit ho za ruku.
Katy seděla v noci u postele starého muže a něco ji přimělo chytit ho za ruku.
Lekla se, když najednou stiskl její prsty a pootevřel rty, jakoby chtěl něco říct.
Z úst mu ale vyšlo jen zachrčení a jeho tělo ochablo.
Katy ho pohladila po tváři a pak otevřela okno.
