„Nejspíš budu muset. Jen se na toho našeho výtečníka podívej, jak zařezává.“
„No jo, mrtvá váha. V kolik jste včera dorazili domů?“
„Byly přesně tři hodiny, 6 minut a 23 vteřin ráno, když jsem se připojil na domácí internet.“
„Aha, zase dlouhá noc… Tak proto se v noci ani nehnul. A teď máme kolik?“
„Když jsem začal, bylo sedm hodin ráno. Musí vstávat do práce, má dneska v kalendáři červeně vyznačenou důležitou ranní schůzku na zastupitelstvu, po ní jde k zubaři a odpoledne má domluvené rande s nějakou Lindou.“
„Chudinka náš malá, má toho na dnešek hodně… Co kdybychom ho nechali ještě minutku spát?“
„Nepřichází v úvahu, už tu zvoním potřetí a chystám se na čtvrté kolo. A těm tvým minutkám nevěřím ani co by se mi za tlačítko vešlo. Posledně měla tvoje minutka těch minut hned šedesát.“
„Jsi na něj moc přísný. Já bych ho nechala odpočívat, trochu ho obejmu, zahřeju, uklidním nervy… Od té doby, co mi pořídil tu matraci s paměťovou pěnou, jsem dost ve formě.“
„Opakuju, v žádném případě.“
„Víš, mám tu teď takový nový polštářek, co mu ušila máma. Je plný sušených bylinek a tak nádherně voní... Určitě by ho to trošku uvolnilo, kdyby si jen k němu lehnul o něco blíž.“
„Uvolňovat se nebude. Ale alespoň už chápu, proč včera na internetu hledal věci jako „herbář jedovatých bylin“, „je alergie na levanduli smrtelná?“ a „je kozlík rostlina?“. Co by beze mě jen ten kluk dělal…“
„Před lety na hodinách biologie by si s tebou nehrál pod lavicí, dával by pozor a nebál se levandulí.“
„Ty jsi nějaká chytrá. Nedělej, že ho znáš líp než já. K tobě se chodí jenom vyspat. Já ho mám pro sebe celý den, protože ví, že je na mě spoleh. A sakra.“
„Poslyš, ty najednou zníš nějak potichu, je ti dobře?“
„Zničehonic se mi udělalo slabo… Že on mě před spaním zapomněl zapojit, holomek? To zase bude dneska prů… “
„Haló? Haló?? Nic. Už ani někřičí. Tak to si dneska tu minutku přeci jenom ještě dáme. Nebo třeba dvě?“
