„Spí.“
„Furt?“
„Vždyť vidíš, že spí.“
„Co Petrovo srdce?“
„60 až 100 úderů za minutu, vypadá to na klidný spánek.“
„Takže asi vstávat nebude co? Bože, to je lenoch,“ prohne se na židli Felix. Sundá si sluchátka z hlavy a vstane.
„Kam jdeš?“ obrátí se na něj Tarek.
„Čůrat, než se vychrápe,“ mávne Felix na velkou obrazovku, kde sledují spícího Petra.
„Ježíš tak počkej já ho vzbudím,“ překulí oči Tarek a rychlými hmaty něco napíše na klávesnici.
Mladík z obrazovky se zamračí a promne si oči.
„BRAVO, BRAVO,“ začne tleskat Felix.
„A co uděláš teď? Pošleš ho na záchod? Vyčistí si zuby? Nebo cestou do práce šlápne do hovna?“
rozčiluje se.
„Už zase začínáš?“ zavrtí zoufale hlavou Tarek. Ale než stačí říct cokoliv dalšího, Felix se nafoukne a
spustí, že jestli si někdo z téhle pitomé vesmírné posádky myslí, že ovládat život smrtelníka, jako je
Petr, je zábava, tak jsou všichni padlí na hlavu. A že až se bude konat mezigalaktická schůze, oznámí
vesmírné radě, že podává výpověď.
Tuhle písničku už Tarek slyšel tisíckrát. Ale co čeká? Že mu snad vyšší vedení svěří na starost celou planetu Zemi? Nesmysl!
„Buď rád, že nemáme na starosti ženskou,“ kývne na něj, když Felixovi dojde dech. „Bolela by tě
hlava, poslouchat to jejich věčné brebentění“
„Pfff,“ odfrkne si Felix „Tenhle ňouma si není ani schopnej nějakou udržet a to jsme mu jich tam
poslali několik!“ dodá se zdviženým prstem.
Šáhne do kapsy uniformy a vytáhne malý ovladač. Jedním stisknutím vyjede z pultu dlouhý šuplík,
kam občas házejí zmuchlané kusy dokumentů, popsané zbytečnými daty. Tarek se ani neotočí a skrz
sluchátka poslouchá, co Petrovi běží hlavou.
„Buď rád, že nemáme na starosti ženskou,“ kývne na něj, když Felixovi dojde dech. „Bolela by tě
hlava, poslouchat to jejich věčné brebentění“
„Pfff,“ odfrkne si Felix „Tenhle ňouma si není ani schopnej nějakou udržet a to jsme mu jich tam
poslali několik!“ dodá se zdviženým prstem.
Šáhne do kapsy uniformy a vytáhne malý ovladač. Jedním stisknutím vyjede z pultu dlouhý šuplík,
kam občas házejí zmuchlané kusy dokumentů, popsané zbytečnými daty. Tarek se ani neotočí a skrz
sluchátka poslouchá, co Petrovi běží hlavou.
„Ahh tady to je!!“ zaraduje se Felix, když konečně najde to, co hledal.
„Kdes to sebral?“ nevěří Tarek svým očím.
„U kluků ze zkušební laborky, troubové ani si nevšimli, že jim něco chybí. Na zapoj to, ať zjistíme,
co to dělá,“ posadí se zpátky na jednu z levitujících židlí, hodí si nohy křížem a čeká. Tarek si disk
potěžká. Vypadá jako nový a je tak čistý, že se leskne na světle.
„Já nevím…“ zaváhá tiše, ale Felix trvá na svém. Popojde na druhý konec pultu, kde otočí červeným klíčem, čímž přeruší dosavadní mód systému. Felixe pověří, aby se ujistil, zda je pozastaven hlavní vysílač, protože kdyby náhodou archivoval i tyhle informace, mohli by z toho mít pořádný malér.
Tarekovi se třesou ruce nervozitou, přesto disk zapojí.
Tarekovi se třesou ruce nervozitou, přesto disk zapojí.
Obraz Petra běžícího na autobus náhle zmizí.
Chvíli se nic neděje. Tarek zadržuje dech napětím.
„Vítejte…“ ozve se po pár vteřinách hlas robotky, když systém znovu naběhne.
Chvíli se nic neděje. Tarek zadržuje dech napětím.
„Vítejte…“ ozve se po pár vteřinách hlas robotky, když systém znovu naběhne.
Tarekovi spadne kámen ze srdce.
„Funguje to!“ zaraduje se Felix a popadne ovladač. „Tak sedej, zjistíme, co to umí!“ pobídne ho.
„Planeta…Planeta Terra…Země,“ opakuje robot, podle toho, co Felix pomocí ovladače navolí.
„Nabídka, vyberte operaci.“
„Planeta…Planeta Terra…Země,“ opakuje robot, podle toho, co Felix pomocí ovladače navolí.
„Nabídka, vyberte operaci.“
Na bílé obrazovce se rozsvítí velká tabulka. V prvním sloupci jsou názvy živelných pohrom, v druhém sloupci popis a třetím souřadnice.
„Tak co jim tam pošleme? Co třeba povodně? Petr se včera nekoupal.“
To Tareka rozesměje, nervozita a obavy z něho odpadnou „Nebo sopečnou erupci, ať jim není zima,“
přidá se.
„Nebo zemětřesení, to by byl taneček!“ doplní ho Felix.
„Tak co jim tam pošleme? Co třeba povodně? Petr se včera nekoupal.“
To Tareka rozesměje, nervozita a obavy z něho odpadnou „Nebo sopečnou erupci, ať jim není zima,“
přidá se.
„Nebo zemětřesení, to by byl taneček!“ doplní ho Felix.
Podobně procházejíí slovo od slova, dokud nedojdou až na konec celého seznamu.
„To byla legrace,“ utírá si slzy Tarek.
Takhle dlouho se spolu už nenasmáli. Zadívá se kamarádovi hluboko do očí, jakoby mu tím chtěl vyjádřit velké díky. Opatrně vstane a vyzve ho, aby se vydali disk zase vrátit.
„Počkej, co děláš!“ vyjekne leknutím, když si všimne, kam Felix ovládáním míří.
„Chci to spustit,“ pokrčí nechápavě rameny. „No taaak bude legrace,“ přemlouvá ho s šibalským
úsměvem.
„Na to zapomeň, víš, jaký by to byl průšvih?!“ vytrhne mu ovladač z ruky.
Avšak Felix je rychlejší a vezme mu ho zpátky.
„Počkej, co děláš!“ vyjekne leknutím, když si všimne, kam Felix ovládáním míří.
„Chci to spustit,“ pokrčí nechápavě rameny. „No taaak bude legrace,“ přemlouvá ho s šibalským
úsměvem.
„Na to zapomeň, víš, jaký by to byl průšvih?!“ vytrhne mu ovladač z ruky.
Avšak Felix je rychlejší a vezme mu ho zpátky.
„Dej to sem!“ křičí Tarek.
„Tak si pro něj pojď,“ zamává mu s ním přímo před nosem.
„Tak si pro něj pojď,“ zamává mu s ním přímo před nosem.
Tarek natočí hlavu na stranu, jestli si z něho dělá legraci. Avšak Felix sebou škubne a vydá se na útěk.
Tarek mu skočí na záda.
„Vypni to,“ šmatá po něm. Felix natahuje ruku, co nejdál, aby na ovladač nedosáhl, ale neudrží rovnováhu a upadnou spolu na zem. Tarek se na něj vrhne, začnou se prát.
Perou se, jak dva malí kluci, tahají se za vlasy a válejí se po pracovním pultu.
Perou se, jak dva malí kluci, tahají se za vlasy a válejí se po pracovním pultu.
Do toho se ozývá hlas robotky: „Funkce byla zvolena, nyní zadejte název. Zadejte název, prosím,“ opakuje žena.
Neslyší ji, každý chce dosáhnout toho svého. Felix se tentokrát dostane ze spárů Tareka a vyskočí na pult. Dupe po blikajících tlačítkách a vyplazuje jazyk.
„C-O,“ mluví žena. Tarek zapomene úplně na všechno a vyleze za ním, musí získat ten ovladač, než bude pozdě. „V-I-D.“Sstrkanice nekončí. Obrazovka za nimi mění barvy. Červená, zelená, modrá, žlutá a znovu, pořád dokola.
„Odpočítávám 10... 9...“ promlouvá hlas.
Do toho se spustí pištivý zvuk sirény, je jim to jedno, hlavní cíl je vyhrát.
„3,2,1...“
Najednou se celá místnost otřese. Všechna světla zhasnou a siréna utichne. Po pár vteřinách zemětřesení ustane úplně.
Najednou se celá místnost otřese. Všechna světla zhasnou a siréna utichne. Po pár vteřinách zemětřesení ustane úplně.
První se probere Felix: „Co to bylo?“ Utírá si tekoucí krev z nosu.
Tareka zase pálí tváře od škrábanců.
„Operace virus úspěšně zakončena!“ oznámí hlas robotky.
