STRÝČEK PAVEL - napsala Kateřina Sedláčková

Pokud jste byli někdy skálopevně přesvědčeni, že něco víte, ráda vás vyvedu z omylu. Strýček Pavel ví všechno totiž zaručeně nejlíp. 

Všechno ví, všechno umí, všude byl a všechno někdy dělal. A to minimálně dvakrát. Alespoň tak to vždycky s oblibou sám hrdě říká. 

O zeměpise toho ví víc než ten nejzcestovalejší dobrodruh. Na vinici rád poučuje vinaře, jak se dělá víno a ve sklárně skláře, jak správně foukat. Řídí prý zaručeně nejlíp ze všech a zná ty nejlepší zkratky. Jen se mnou má nejspíš vždycky smůlu a všude jezdí pozdě.
Strýček je prostě rozený obchodník. 

Vše dokáže vymalovat přesně tak, aby svého posluchače lapil a prodal mu toho či onoho synovce, neteř, syna, dceru nebo, a to on ze všeho nejraději, sám sebe. Je prostě schopný svoji šikovnost a všestrannost vdechnout i svému okolí. 

Nedostudovaný syn, který po půl roce studia odešel z matfyzu, je rázem geniální matematik či přímo jaderný fyzik. Synovec, který si jednou sám dofoukne duši na kole, je v tu ránu nepřekonatelným automechanikem a „rád se vám na toho vašeho nepojízdného veterána podívá, Karle“.
Máme pro to doma takové přirovnání. Zní takhle:
Ptá se myslivecký učeň svého učitele, co dělat, když potká v lese medvěda. Myslivec se zamyslí a říká: „No, to je snadné. To si stoupneš hezky rovně a rozpřáhneš ruce.“
„A co dál?“ zajímá se učeň. „Dál nic, medvěd už to zařídí.“
Nemá smysl se bránit, strýček Pavel to prostě zařídí

.