Když přecházela ulici, jen taktak uskočila před autem, kterého si nevšimla.
„Kreténe,“ zavolala na řidiče, i když ten chudák vůbec za nic nemohl. Tím to ovšem neskončilo.
Cestou do kanceláře ji zdržela dopravní zácpa. Prezentaci, na které strávila měsíc, tak klientům místo ní předvedl nový mladý kolega. Co na tom, že ji viděl poprvé, stejně jako oni. Od šéfa si vysloužil patřičné uznání za schopnost improvizace.
Pak se po telefonu pohádala se svou nejlepší kamarádkou Alicí, a jak byla v ráži, rozešla se i se svým ženatým milencem, který místo její náruči dal přednost zápasu Sparta - Slavia. Když úplně vyčerpaná dorazila po práci na parkoviště na kraji města, zjistila, že jí někdo naboural auto.
„Kurva, kurva, kurva,“ ječela tak nahlas, že to hlídače přimělo vylézt z klidu jeho buňky. Samozřejmě nic neviděl, neslyšel a nevěděl.
Byl to den blbec a za všechno mohl ten dědek, její otec, který ne a ne umřít. Kardiostimulátor už mu vyměnili dvakrát, senilní byl natolik, že si u oběda nepamatoval, co měl k snídani, a když za ním přišla na návštěvu, ptal se jí nejméně třikrát, jak se jmenuje. Ani to ale nestačilo, aby ho u soudu zbavili svéprávnosti. To kvůli němu trčela každý den v kanceláři, kde to nesnášela, a dělala práci, kterou nenáviděla. To všechno proto, že stařík byl škrt a nebyl ochotný pustit chlup, dokud neumře. Seděl na penězích, jak žába na prameni, a už několik let pořád dokola opakoval: „Až umřu, bude to všechno tvoje, Klárko.“
Klára už měla všeho dost, už se jí nechtělo čekat. Najala drahého právníka, aby jí pomohl zařídit opatrovnictví a zbavit otce svéprávnosti. Dnešní rozsudek soudu jí udělal čáru přes rozpočet. Doslova. Právník jen pokrčil rameny, shrábnul odměnu, za kterou mohla pořídit měsíční dovolenou u moře, a ve svém luxusním autě odjel vstříc dalším klientkám, ochotným platit nehorázné částky za služby „k ničemu“.
Pozdě večer jí doma zazvonil telefon. Volala Alice, a jak bylo jejím dobrým zvykem, šla rovnou k věci: „Hele, známe se takovou dobu, přece si nebudeme navzájem dělat vosinu v prdeli. Navrhuju smír a zvu tě na akci „Rozezvučte své tělo vibrací tibetské mísy“.“
Klára se rozesmála: „Hele, víš, že já na ty saláty moc nejsem.“
„Jaký saláty? Tibetská mísa je nástroj. Hudební nástroj, chápeš?“ snažila se jí Alice vysvětlit, že prostřednictvím tibetské mísy se servíruje potrava pro duši, ne do žaludku. Klára sice netušila, ale šla.
V sokolovně na vesnici, kde Alice bydlela, se jich sešlo dohromady pět. Ona, Alice, Eva, Hanka a Karel. Eva byla typická biomatka a na vesnici odstěhovala, aby byla blíž přirozenému způsobu žití, jak tomu říkala. Hanka byla vdova, která se po odchodu do důchodu celoročně zabydlela na chalupě a byt ve městě přenechala synovi. Karel, terapeut léčivých masáží a zároveň prodejce tibetských mís, byl v neurčitém věku, o kterém muži často říkají „nejlepší léta“. Klára je označovala stručně: „Za zenitem.“
Všichni se posadili vedle sebe do kruhu v pozici lotosového květu, kterému se za dob Klářina dětství říkávalo turecký sed, a Karel jejich setkání zahájil mantrou „óm“. Klára měla co dělat, aby udržela vážnou tvář, ale nechtěla to Alici kazit. Na zázračné léčivé vibrace a výčet pozitivních účinků masáže tibetskou mísou na zdraví se ovšem dívala značně skepticky a dávala to dostatečně najevo. Karel, který seděl vedle ní, to ale nevzdával.
„Tibetské mísy jsou úžasnými průvodci k harmonizaci vaší duše i těla,“ pokračoval vzletně ve své prezentaci a upřeně se na ni díval způsobem, o kterém byl patrně přesvědčen, že ji povzbudí, aby své tělo otevřela léčivým účinkům vibrací, jak tomu říkal.
Ona si ho v duchu zařadila do kategorie: „Další prasák, co mi čumí na kozy.“
Byla otrávená. Zpozorněla v okamžiku, kdy vyslovil: „Kardiostimulátor…“
„Co jste to říkal?“ chytila ho za ruku.
Povzbuzen jejím zájmem, informaci zopakoval: „Kontraindikací pro použití tibetské mísy k masáži je zabudovaný kardiostimulátor. Vibrace se šíří celým tělem, mohly by jeho baterii vypnout a způsobit tak zástavu srdce.“
Klára se k němu naklonila tak, že se ho skoro dotýkala svými ňadry: „Mohl byste mě naučit, jak s těmi mísami správně zacházet? Vzala bych si hned dvě."
Cestou do kanceláře ji zdržela dopravní zácpa. Prezentaci, na které strávila měsíc, tak klientům místo ní předvedl nový mladý kolega. Co na tom, že ji viděl poprvé, stejně jako oni. Od šéfa si vysloužil patřičné uznání za schopnost improvizace.
Pak se po telefonu pohádala se svou nejlepší kamarádkou Alicí, a jak byla v ráži, rozešla se i se svým ženatým milencem, který místo její náruči dal přednost zápasu Sparta - Slavia. Když úplně vyčerpaná dorazila po práci na parkoviště na kraji města, zjistila, že jí někdo naboural auto.
„Kurva, kurva, kurva,“ ječela tak nahlas, že to hlídače přimělo vylézt z klidu jeho buňky. Samozřejmě nic neviděl, neslyšel a nevěděl.
Byl to den blbec a za všechno mohl ten dědek, její otec, který ne a ne umřít. Kardiostimulátor už mu vyměnili dvakrát, senilní byl natolik, že si u oběda nepamatoval, co měl k snídani, a když za ním přišla na návštěvu, ptal se jí nejméně třikrát, jak se jmenuje. Ani to ale nestačilo, aby ho u soudu zbavili svéprávnosti. To kvůli němu trčela každý den v kanceláři, kde to nesnášela, a dělala práci, kterou nenáviděla. To všechno proto, že stařík byl škrt a nebyl ochotný pustit chlup, dokud neumře. Seděl na penězích, jak žába na prameni, a už několik let pořád dokola opakoval: „Až umřu, bude to všechno tvoje, Klárko.“
Klára už měla všeho dost, už se jí nechtělo čekat. Najala drahého právníka, aby jí pomohl zařídit opatrovnictví a zbavit otce svéprávnosti. Dnešní rozsudek soudu jí udělal čáru přes rozpočet. Doslova. Právník jen pokrčil rameny, shrábnul odměnu, za kterou mohla pořídit měsíční dovolenou u moře, a ve svém luxusním autě odjel vstříc dalším klientkám, ochotným platit nehorázné částky za služby „k ničemu“.
Pozdě večer jí doma zazvonil telefon. Volala Alice, a jak bylo jejím dobrým zvykem, šla rovnou k věci: „Hele, známe se takovou dobu, přece si nebudeme navzájem dělat vosinu v prdeli. Navrhuju smír a zvu tě na akci „Rozezvučte své tělo vibrací tibetské mísy“.“
Klára se rozesmála: „Hele, víš, že já na ty saláty moc nejsem.“
„Jaký saláty? Tibetská mísa je nástroj. Hudební nástroj, chápeš?“ snažila se jí Alice vysvětlit, že prostřednictvím tibetské mísy se servíruje potrava pro duši, ne do žaludku. Klára sice netušila, ale šla.
V sokolovně na vesnici, kde Alice bydlela, se jich sešlo dohromady pět. Ona, Alice, Eva, Hanka a Karel. Eva byla typická biomatka a na vesnici odstěhovala, aby byla blíž přirozenému způsobu žití, jak tomu říkala. Hanka byla vdova, která se po odchodu do důchodu celoročně zabydlela na chalupě a byt ve městě přenechala synovi. Karel, terapeut léčivých masáží a zároveň prodejce tibetských mís, byl v neurčitém věku, o kterém muži často říkají „nejlepší léta“. Klára je označovala stručně: „Za zenitem.“
Všichni se posadili vedle sebe do kruhu v pozici lotosového květu, kterému se za dob Klářina dětství říkávalo turecký sed, a Karel jejich setkání zahájil mantrou „óm“. Klára měla co dělat, aby udržela vážnou tvář, ale nechtěla to Alici kazit. Na zázračné léčivé vibrace a výčet pozitivních účinků masáže tibetskou mísou na zdraví se ovšem dívala značně skepticky a dávala to dostatečně najevo. Karel, který seděl vedle ní, to ale nevzdával.
„Tibetské mísy jsou úžasnými průvodci k harmonizaci vaší duše i těla,“ pokračoval vzletně ve své prezentaci a upřeně se na ni díval způsobem, o kterém byl patrně přesvědčen, že ji povzbudí, aby své tělo otevřela léčivým účinkům vibrací, jak tomu říkal.
Ona si ho v duchu zařadila do kategorie: „Další prasák, co mi čumí na kozy.“
Byla otrávená. Zpozorněla v okamžiku, kdy vyslovil: „Kardiostimulátor…“
„Co jste to říkal?“ chytila ho za ruku.
Povzbuzen jejím zájmem, informaci zopakoval: „Kontraindikací pro použití tibetské mísy k masáži je zabudovaný kardiostimulátor. Vibrace se šíří celým tělem, mohly by jeho baterii vypnout a způsobit tak zástavu srdce.“
Klára se k němu naklonila tak, že se ho skoro dotýkala svými ňadry: „Mohl byste mě naučit, jak s těmi mísami správně zacházet? Vzala bych si hned dvě."
